2. Skalisko smlouvy

DEN 1. – NOVÝ ZAČÁTEK 

Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 

Ohnivý meč, který zapověděl vstup do Edenu, vypovídá o Hospodinově spravedlnosti; oděvy,  které spravedlivý Soudce dává, slouží jako připomínka Jeho smilování (viz Gen 3,21.24). Pád  je skutečný, stejně jako i jeho následky. Ale stejně skutečná je i přetrvávající nabídka Pánova  slitování. Teď již máme solidní základ – ale Bůh má pro nás ještě mnohem víc: „Co oko  nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují,“  (viz 1 Kor 2,9). Je čas zvolit si život a pokračovat v cestě.  


Disciplíny
 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. „…Lidé odnepaměti určovali pátek za  výjimečný den kajícnosti, při kterém se s radostí připojovali ke Kristu v jeho umučení, aby  jednoho dne mohli být s Ním oslaveni. Toto je základ tradice pátečního postu od masa,“ (Konference katolických biskupů USA, Pastorační prohlášení ohledně pokání a půstu, č. 18).  Pronikněte do hloubky pátečního postu. Zdržte se masa a postěte se od jednoho pravidelného  jídla každý pátek. Jestli obvykle jíte třikrát denně, teď jezte dvakrát. Čas postu od jídla je  úplným postem – pro ty, kteří jsou toho schopni. Prosíme, dodržujte pitný režim. (Více o  pátečním postu naleznete v Co nového: Skalisko smlouvy v průvodci).  
  2. Odřekněte si jednu věc, kterou si na každém jídle užíváte. Cvičením sebe sama v říkání  „ne“ v časech pokušení posiluje naši vůli. Díky tomuto cvičení upevníte svou schopnost  říci „ne“ v čase pokušení tím, že budete říkat „ne“ něčemu při každém jídle. Ať už je to jídlo  z restaurace nebo z lednice, použijte tuto chvíli volby k tomu, abyste aktivně obětovali něco, co  byste si jindy užili. Učiňte z této disciplíny hodnou oběť za ostatní a provádějte ji tak, aby nikdo  nezjistil, že se něčeho vzdáváte. 
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních. Příliš mnoho lidí je  poddáno otroctví mobilních notifikací. Jejich telefon zavibruje, uvidí od někoho zprávu,  oznámení aplikace, a musí se na něj okamžitě podívat. To není svoboda. To je otroctví. Během  tohoto cvičení praktikujte sebeovládání a buďte přítomní lidem, kteří jsou kolem vás. Když jde  o mobilní telefony, dovolte, aby jediná zvonící věc byla vaše svoboda. (Více o půstu od  používání mobilního telefonu naleznete v Co nového: Skalisko smlouvy v průvodci.) 
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas. Čas formace v Odlehlé oblasti Dne  91 není časem samoty. Je to čas pro vaši manželku, děti, přátele, farnost, společenství.  Nezapomínejte, proč se snažíte o to, být lepšími muži; travte se svou rodinou každý den kvalitní,  ničím nerušený čas.  

Pro svobodné nebo muže bez rodiny doma – zde je přímá a tvrdá skutečnost: lidé, se kterými  jste chodili do školy, se zabíjejí kvůli osamělosti. Kristus nezemřel na kříži, abychom mohli  trávit čas o samotě. Běžte ven, na pivo s přáteli. Pokud jste mladí a svobodní, je zde ještě 

šílenější nápad: vezměte nějakou ženu na rande. Cokoli děláte, přestaňte sloužit sobě samým  nebo svým modlám a začněte milovat ostatní tak, jak byste měli. (Více o trávení nerušeného  času se svou rodinou naleznete v Co nového: Skalisko smlouvy v průvodci.) 


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 4,1-2 

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže,  a tím Hospodina.“ Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal  zemědělcem. 


Reflexe 

Poté, co se člověk nešťastně odvrátí od Boha v zahradě Edenu, nám příběh knihy Genesis  předkládá nový začátek. Takové požehnání. Každý nový začátek je požehnáním a slitováním.  Adam a Eva byli stvořeni ve stavu svobody, a přesto padli v oběť hříchu a otroctví. Ale tohle  není konec jejich příběhu: Bůh jim ve své velké lásce a smilování dává nový začátek a staví je  na novou cestu, která nakonec vede zpět k Němu.  

Dnešek značí i pro vás nový začátek. Také vy jste povoláni následovat cestu položenou před  Adama a Evu, světlem na vaší cestě bude Kristus. Jako synové Adamovi na sobě všichni  zažíváme mnoha způsoby stopy hříchu a otroctví, ale přesto jsme povoláni hledat svobodu a  naplnění v Kristu. Proto potřebujeme nové začátky. Již jste začali růst do nového života 

opravdové svobody, ale čím dál půjdete, tím víc si budete uvědomovat, že jste – tak či tak jsme  i my všichni – stále zotročení. Všichni jsme prošli, a stále znovu a znovu procházíme,  zkušeností Exodu; víme, že i po osvobození z vnějšího otroctví Egyptu odhalují zkoušky v cestě  pouští vnitřní otroctví, které vyžaduje hlubší osvobození. Osvobozené ruce nejsou to samé jako  osvobozená srdce. Osvobození srdce trvá dlouho a nevyžaduje nic menšího než celé vaše srdce,  duši, mysl a sílu (viz Mk 12,30). 

Ve knize Genesis tento nový začátek přímo následuje Pád člověka a připomíná nám Boží  neochvějnou lásku a péči o nás, dokonce i v našich slabostech. Bůh nenechává Adama a Evu o  samotě. Pomáhá jim ve stvoření velkého daru: daru nového života. Nový lidský život je možný jedině „z vůle Hospodina“ (Gen 4,1). Každý člověk má ohromnou důstojnost, protože každého  člověka miluje a spolupracuje s rodiči na jeho stvoření. A to zahrnuje i vás.  

Tato důstojnost je dána, ale stále od vás mnoho žádá. Naše důstojnost může být zastíněna a  zahalena hříchem. Milost nových začátků nám dovoluje očistit naše srdce, takže může tato  důstojnost zářit v celé nádheře. Protože jsme stvořeni pro společenství, zakořeněném zejména  v rodině, tato nádhera dosahuje největšího lesku, když sdílíme své životy s ostatními v dobré  práci a plodném odpočinku. To od nás také mnoho žádá. Kain a Ábel jsou bratři, oba zrozeni 

z Evy, „z vůle Hospodina“. Ale i naše nejužší vztahy, ať s rodinou nebo mezi přáteli, mohou  být oslabeny, pokud nebojujeme proti hříchu a otroctví.  

Mnoho visí na vlásku. Vaše honba za svobodou nebude pouze o vás samotných. Ovlivní  všechny kolem vás, ať požehnáním jejich životů světlem a láskou, nebo zastíněním hříchem.  Tento nový začátek má velký potenciál.  

Předsevzali jste si dnes odhodlaně vyrazit k novým začátkům? Dovolte Pánu, aby vám ukázal  opravdový stav vašeho srdce, když dnes vstoupíte do tohoto nového cvičení se svým  bratrstvem.

DEN 2. – VÝZNAM VLÁDY NAD SEBOU SAMÝM 

Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 


Pád je skutečný, stejně jako i jeho následky. Zvolte si život a pokračujte v cestě. 

Disciplíny 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. 
  2. Zdržte se jedné věci, kterou si na každém jídle užíváte.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 4,3-7 

Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých  prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina  však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl  Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe,  budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě  dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ 


Reflexe 

V srdci muže je něco, co miluje souboj. Díky naší tělesné síle máme sklony ke zkoušení této  síly, ať už zvedáním těžkých vah, zdoláním skály, soutěžením, nebo také bojováním. Tato  dimenze mužnosti je zdrojem riskantních podniků i ušlechtilých úspěchů. Ale pozitivní  výsledky jsou ruku v ruce s ovládáním sebe sama; bez toho se může mužný duch proměnit  v amok a svést nás divoce z cesty.  

Kain nám dává příklad toho druhého. Neměl žádnou potřebu soutěžit s Ábelem o Boží přijetí – jde zde přeci víc než o to. Místo toho se měl vybičovat k obětování něčeho většího, aby dal  Bohu ze sebe to nejlepší. Zdá se, že Ábel přesně to udělal: „prvorození“ byli nejlepší kusy ze  stáda a „jejich tuk“ nejlepší část zvířete (viz Gen 4,4). Kain také obětoval, ale není zde ani  známky o tom, že by dal Bohu ze sebe to nejlepší.  

Jak často imitujeme Kaina a děláme to samé? Ano, dáváme Bohu čas v modlitbě, ale ne ty brzké  ranní hodiny, když můžeme udělat mnoho dobré práce před tím, než se vzbudí ostatní svět.  Nebo možná ne ty večerní hodiny, nebo ty víkendové nebo nedělní, kdy se konečně můžeme 

vrátit a nedělat si starosti o žádné jiné závazky. Dáváme Bohu pár minut tehdy a tehdy, ale ty  nejlepší hodiny si zabíráme sami pro sebe. Ať už je to náš čas, náš talent, náš poklad, nebo naše  životy, často dáváme Bohu mnohem méně než to nejlepší ze sebe.  

Když Bohu dáváme to nejlepší, přijde pokoj. To nejlepší je něco mezi člověkem a Bohem; není  pro to žádné jiné měřítko. A když se jednou zcela dáme, nemusíme pochybovat. Konec konců  jsme dali to nejlepší ze sebe. Kain postrádal tento pokoj, protože nedal Boha na první místo;  nedal Bohu to nejlepší. Proto o sobě pochyboval; rozhlíží se kolem sebe pro jiné měřítko toho  nejlepšího a jeho oči padnou na jeho bratra. Kain vadně vidí svého bratra jako soupeře o Boží  přízeň, a to vede k závisti, ke hříchu „uvelebeného ve dveřích“ (Gen 4,7). 

„Bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout,“ (Gen 4,7). Hřích a otroctví jsou vždycky  nablízku. Nemusíte žít ve strachu a bázlivě – to ani náhodou. Klíčem je žít v bdělosti. Musíte  zůstat bdělí, abyste mohli žít ve svobodě, v roli vládce – ne nad ostatními, ale nad sebou a nad  touhami svého srdce. Vládneme sobě, abychom druhým mohli sloužit. 

Proste Pána, aby vám zjevil vaše srdce a jeho touhy. Může to být bolestivé, ale jen ve světle  pravdy můžete očistit a vylepšit své touhy. Dnes se v modlitbě rozhodněte pro osvojení si  Božích výzev a pro to, že jim dáte to nejlepší ze sebe. 

DEN 3. – ŽIVOUCÍ ROZPOR 


Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 


Pád je skutečný, stejně jako i jeho následky. Zvolte si život a pokračujte v cestě. 

Disciplíny
 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. 
  2. Zdržte se jedné věci, kterou si na každém jídle užíváte.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 4,8-16 

I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi… Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru  Ábelovi a zabil jej. Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak  jsem strážcem svého bratra?“ Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra  křičí ke mně ze země. Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé  ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi  psancem a štvancem.“ Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle,  vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem  a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by  Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina  znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se  v zemi Nódu, východně od Edenu. 


Reflexe 

Jsme nejsilnějšími, když žijeme ve vztazích a společenstvích přátelství, důvěry a lásky. Ale po  pádu Adama a Evy se tento dar, největší ze všech – silné, milující přátelství – stane  kompromisem. Láska se stává pokřivenou, a přátelství vratkým. Nejsou-li naše vztahy  zakořeněny v Pánu a Jeho lásce, naše síla uvadá a láska chřadne. Tuto bolestnou pravdu  odhalujeme právě v knize Genesis.  

Prvotní harmonie přátelství mezi Adamem a Evou je po pádu porušena. Bůh Evě předvídá  následky: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš  dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout“ (Gen 3,16). Tato prasklina v lidské lásce 

se prohlubuje v propast v případě Kaina a Ábela: kde mělo bratrství vyrůst v bratrskou lásku,  dává závist popud k bratrovraždě.  

Bratrovražda – už to samotné slovo zní ošklivě. Kain zapomněl na pravdu o tom, kdo je jeho  bratr: člověk daný „z vůle Hospodina“ (Gen 4,1); muž jako jeho otec. Adam, oživený božským  dechem, vlastnící nesmazatelnou důstojnost. Kain, který zapomíná na tuto pravdu a zapomíná  na pravdu bratrské lásky jako rozkvětu této důstojnosti, zavraždí Ábela. Kain zároveň  zapomíná, kdo je on sám: syn Boží, jako jeho otec Adam a jeho bratr Ábel.  

Kain je mužem popření: popírá svou vlastní důstojnost vraždou syna Božího, svého nejbližšího  a sobě nejpodobnějšího. Bůh Kaina trestá tím, že musí žít v tomto popření: země mu už nebude  dávat svou sílu, což je pro zemědělce velká rána. Ale zároveň je nablízku Boží milost, která  Kaina chrání před pomstou ostatních. Bůh se slitovává nad Kainem a poznamenává ho  znamením, což je milostí i pro všechny, kteří se mohli dostat do krvavé spirály nenávisti.  

Bratrovražda, nebo bratrství? To jsou naše možnosti. Bratrovražda zní extrémně, ale zamysleme  se: neničíme často něčí reputaci pomluvami? Neničíme někdy důvěru druhého tím, že ho  přehnaně kritizujeme? Abychom se vyhnuli této možnosti, musíme pamatovat na to, že my a  naši bratři jsme stvořeni se stejnou důstojností, a tato důstojnost září nejvíce tehdy, když  vstoupíme do milujícího, osobnostně budujícího přátelství s ostatními. Vaše bratrstvo je  založeno na této pravdě, a má být příkladem této pravdy. Je to velký dar – opatrujte jej a buďte  ostražití, protože budete zkoušeni. Proste Pána, aby vám dal svou milost vyhnout se pokušení,  nebo, pokud se ho nelze vystříhat, jej překonat s Ním.

DEN 4. – ODEVZDÁNÍ KONTROLY 


Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 

Pád je skutečný, stejně jako i jeho následky. Zvolte si život a pokračujte v cestě. 

Disciplíny
 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. 
  2. Zdržte se jedné věci, kterou si na každém jídle užíváte.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 4,16-26 

Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. I poznal Kain  svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch,  podle jména svého syna. Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil  Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá  se jmenovala Sila. Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a  u stáda. Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citeru a flétnu.  Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo.  Sestrou Túbal-kainovou byla Naama. Tu řekl Lámech svým ženám: „Ádo a Silo, poslyšte můj  hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou  jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ I  poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je [Do klína] vložený).  Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“ Šétovi se  narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo. 


Reflexe 

Kain žije v rozporu. Spoléhá na Boha se svým životem – Bůh ho stvořil a zajistil mu život tím,  že ho poznamenal znamením, aby se mu nikdo nemstil kvůli Ábelově vraždě. Zároveň však  Kain popírá Boha tím, že bere věci do svých rukou, nejzřetelněji to je vidět v obětování života  bratra, protože chce, aby byla jeho oběť přijata tak, jako Ábelova.  

Jako muži chceme často mít kontrolu nad věcmi. Často nám bylo říkáno, že máme být silní,  soběstační, sami se vypracovat. K tomu nám pomáhají různé věci: aplikace pro produktivitu,  různé gadgety, přípravné kurzy, motivační knihy, dietní rozvrhy a spoustu dalších věcí. Říkáme, 

že opravdu chceme sloužit Bohu a spoléhat se na Něj, ale myslíme to vážně? Často něco říkáme,  ale naše skutky mluví hlasitěji. 

Až moc Kaina je v každém z nás. Kainův trest – být „na zemi psancem a štvancem“ (Gen 4,12)  – je vlastně požehnáním. Kain se má skrze putování naučit spoléhat na Boha více než na své  vlastní dovednosti zkušeného usedlého zemědělce. Ale co Kain udělá? „Usadil se v zemi Nódu“  (Gen 4,16) – znovu se usadí. Kain nedůvěřuje Bohu a znovu žije život plný rozporů. Nód  znamená putování; je to země tuláků. Ale raději než putovat se Kain rozhodne usadit. Jde ještě  dál: postaví město. Město je postaveno pro soběstačnost ještě větší než statek. Kainova linie  potomků vynalézá umění a řemesla: stavitelé stanů, pastevci stád, hudebníci pro odpočinek,  řemeslníci obrábějící kov a železo.  

Kreativita a vynalézavost Kaina a jeho potomků odhaluje důmyslnost lidských bytostí  stvořených k obrazu Božímu. Ale obraz znamená, že nejsme zdrojem, a dokonce to znamená,  že musíme spoléhat na zdroj, protože bez zdroje obraz přestává existovat. 

Reflektuje své dary, talenty, prostředky a možnosti – slouží vždy tomu, abyste se spoléhali na  Boha, nebo toto snažení maří?

DEN 5. – BŮH DÁVÁ SVOU PŘÍZEŇ PROSTÝM 


Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 


Pád je skutečný, stejně jako i jeho následky. Zvolte si život a pokračujte v cestě. 

Disciplíny
 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. 
  2. Zdržte se jedné věci, kterou si na každém jídle užíváte.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 6,1-2.4-9 

Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou  dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 

Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi  zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. I viděl Hospodin, jak  se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen  zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: „Člověka, kterého jsem  stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je  učinil.“ Ale Noe našel u Hospodina milost. Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý,  bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. 


Reflexe 

Mezi mocnými lidmi, mezi lidmi slavnými (viz Gen 6,4) najde u Hospodina milost Noe.  Hříšnost lidského srdce přibírá lidské údy, aby mohla na svět přivést velkou špatnost. Ale  Noeho spravedlnost a prostota si získává Boží přízeň. Tento kontrast je všeříkající: mocní  budou poníženi, ale prostí budou vyvýšeni. 

To je ta logika, která se nejvíce ukazuje v Novém zákoně: Bůh, který si zvolil se ponížit a vzít  na sebe podobu otroka, vstupuje do světa skrze prostou služebnici, a tak ponižuje pyšné a mocné  sesazuje z trůnu (viz Fil 2,7 a Lk 1,48-52). Boží plány jsou realizovány skrze pokorné, ne pyšné,  skrze ty, kteří se na boha spoléhají, ne ty, kteří jsou soběstační.  

To neznamená, že bychom neměli být schopní, zodpovědní a vyspělí – to bychom měli!  Soběstačnost znamená vyloučení spolehnutí na Boha. Noe nám poskytuje vhled do této 

skutečnosti vprostřed mnoha vzpurných osobností, které jsme poznali. Na rozdíl od  neposlušnosti Adama a Evy, Kainovy bratrovražedné závisti, Lámechova násilí a podlosti  mocných a slavných mužů Noe znázorňuje pokornou poslušnost, která poznává potřebu Boha.  Bůh vždy zachraňuje svět skrze tuto poslušnost – v tomto případě to je skrze Noeho, kdy je svět  lidí a zvířat zachráněn od zkázy. To vyžaduje určitou schopnost a soběstačnost, ale jak uvidíme,  je to taková, která spoléhá na Boha a Jeho příkazy. 

Putovali jsme již pár dní po boku těchto biblických osob, a pokud je jejich příběh naším  příběhem, musíme se zastavit a zamyslet. Naše linie je padlá, otrávená slabostí, hříchem a  sobeckostí. Ale to není důvod k zoufalství! Je to důvod pro upřímnost a prostotu před Bohem.  Noe byl prostý, bezúhonný před Bohem… a Bůh skrze něho zachránil svět. Bůh v nás a skrze  nás udělá velké věci, pouze pokud také my dokážeme před Ním být prostými a bezúhonnými. 

Bezúhonnost neznamená bezhříšnost; to by byla moc vysoká laťka. Bůh nás hledá a přichází za  námi v naší slabosti, když upřímně dokážeme přiznat naši potřebu Jeho. Dnes v modlitbě  zpochybněte sebe sama, abyste dokázali přiznat své limity a svou potřebu Boha a ostatních – svých přátel, své manželky, své rodiny nebo svého bratrstva. Vaše opravdová síla závisí právě  na tom. 

DEN 6. – JAK BÝT UČEDNÍKEM 


Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 


Pád je skutečný, stejně jako i jeho následky. Zvolte si život a pokračujte v cestě. 

Disciplíny
 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. 
  2. Zdržte se jedné věci, kterou si na každém jídle užíváte.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 6,13-16 

I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského  násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a  vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát  loket a výška třicet loket. Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy  vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.“ 


Reflexe 

Mezi uměním a řemesly, které nacházíme v Kainově linii (viz Gen 4,17-22), zde jedno schází  – to je loďařství. Protože lidská vynalézavost neobsáhne všechno. Člověk zejména nedokáže  obsáhnout Boží cesty. Když přichází potopa, zdá se, že všechna lidská vynalézavost, všechna  umění a řemesla, přichází vniveč, protože nedokážou zachránit lidstvo od potopy.  

Umění a řemesla zde stojí za všechny naše talenty, dovednosti a prostředky. V čase, kdy se  pyšníme našimi vynálezy a inovacemi, je ohromné narazit na podezřívavý pohled Bible na  umění a kulturu: lidská vynalézavost dostává v totožnosti s Kainem a jeho potomky špatné  jméno. Proč? Je to prosté: naše řemesla nás mohou udělat vychytralými. Často se považujeme  za chytřejší a soběstačnější, i když se ve skutečnosti potřebujeme naučit být s Bohem, spoléhat  na Něj.  

To nám přibližuje otázku, jak používáme naše technologie a prostředky: poukazují na Boha?  Nutí nás spoléhat na Boha v našem myšlení, v našich srdcích, s naším časem? Posilují naši  službu Bohu a druhým? Nebo nás od Pána rozptylují, tajně odvracejí naše srdce k falešným  modlám sebe sama, světských úspěchů, nebo falešné společnosti?

Vaším cílem je svoboda. Noe nás učí, že svoboda a spása přicházejí od Boha. Nenalezneme je  v umění. Ale mohou být získány skrze umění: Noe se učí umění loďařství od Boha, a stává se  tak prvním umělcem, tvůrcem. Také my se musíme stát Božími učedníky, abychom se naučili,  že naše talenty, dovednosti a řemesla mají být řízeny Bohem a mají sloužit Jeho spásnému  plánu. To je pravá svoboda. 

V modlitbě Bohu vzdejte díky za dary, talenty a prostředky, které vám dal. Reflektujte cesty,  které vás vedly zpět k Bohu a pomohly vám dokončit Jeho dílo ve vás a pro druhé; reflektujte  také upřímně to, kdy žijete spíše jako Kain než jako Noe. Poproste o Jeho pomoc, aby vám Bůh  dal odvahu a oddanost změnit sebe sama. 

DEN 7. – NOVÝ ZAČÁTEK, REMIX 


Nacházíte se těsně za hranicí Edenu 


Pád je skutečný, stejně jako i jeho následky. Zvolte si život a pokračujte v cestě. 

Disciplíny
 

  1. V pátky se postěte od jednoho pravidelného jídla. 
  2. Zdržte se jedné věci, kterou si na každém jídle užíváte.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 6,17-22 

Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch  života. Všechno, co je na zemi, zhyne. S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou  tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy  po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů  ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po  páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. Ty pak si naber k obživě různou potravu,  nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“ Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh  přikázal. 


Reflexe 

Možná je to jasné na první pohled, ale příběh nás zde vrací zpět na začátek knihy Genesis.  Nepřímo, ale skrze paralely a ozvěny: vodní chaos, Boží hlas, smlouva, zvířata rozdělená na  konkrétní druhy, samci a samice, pokyny týkající se potravy. Není to zpráva o stvoření, ale je  to začátek znovustvoření.  

Je to nový začátek… další začátek. Náš Bůh není Bohem jediných šancí, On je Bohem druhých (a třetích a čtvrtých…) šancí. Potřebujeme druhé šance, protože se učíme pomalu a někdy věci  nepochopíme hned napoprvé. Už jsme viděli, jak Noe díky své prostotě a poslušnosti vyniká,  dokonce i v davu mocných mužů. Tato pasáž uhodí hřebík na hlavičku: poté, co Bůh Noemu předává pokyny, čteme: „Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal“ (Gen 6,22). 

To žádá Bůh: naslouchat Jeho slovům a následovat Ho. To je poslušnost, kterou jsme neviděli  v zahradě Edenu, ani v životě Kaina, ani nikde jinde až po Noeho. Noe poslouchá, důvěřuje, 

spoléhá na Boha, na Jeho plány a na příkazy, které ukazují cestu. Díky tomu je spravedlivý,  bezúhonný a svobodný – svobodný od všech zničujících účinků potopy, svobodný k žití. 

Poslušnost a svoboda jsou dvě strany stejné mince. Byli jste stvořeni k Božímu obrazu, a ačkoli to nepřináší nekonečnou svobodu Stvořitele, přináší to omezenou svobodu, která přísluší nám jako stvořeným. Rozjímáme nad Božím plánem a Jeho pokyny v Písmu, abychom mohli naši svobodu tvořit tím správným způsobem. Přicházíme k Otci v modlitbě, abychom mohli být  

formováni Jeho láskou, abychom se naučili používat svou svobodu k lásce. 

Nakonec to je přesně to, k čemu svoboda je. Svoboda není něco, co hledáme jen kvůli ní  samotné, abychom mohli mít kontrolu, mohli dělat veškerá rozhodnutí, abychom si razili svou  novou cestu. Hledání tohoto druhu svobody nás dostalo do problémů, začínajících u Adama a  Evy. Skrze svou poslušnost nám Noe připomíná, že svoboda přichází skrze poslušnost k lásce: 

lásce k Bohu, lásce k bližnímu a lásce ke stvoření. 

Poproste dnes Pána, aby vás naučil milovat prostou poslušnost Bohu a odmítat pýchu, která se  může ozývat, když jsme povoláváni k poslušnosti.

DEN 8 – DAR HRANIC 

Stojíte před archou 


Bouřka začíná. Neposlušnost s Edenu má důsledky, které se pouze násobí a ústí v konflikt. Bůh  zasahuje mocnějším způsobem. Potopa se zdá zničující; Bůh však nikdy není pouze Bohem  trestů. On je také a nade všechno Bohem milosrdným. Hledání Jeho ztracených dětí se pouze  zesiluje. Stejná intenzita lásky a vytrvalosti v hledání se vztahuje i na nás. Boží láska v nás  probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme nikdy nevěděli. Tato  nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami – potopami v našich životech – abychom nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám. Váš závazek askezi znamená denně si  připomínat, že nám Bůh předkládá různé překážky proto, aby nás učinil vskutku velkými. Jak  si vedete ve zříkání se jedné věci během každého jídla? Jak jste na tom při pátečních postech? Podejte o tom zprávu své kotvě, znovu se askezi zavažte a přijměte Boží milost, kterou vám  chce dát skrze váš závazek askezi.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu. Touto cestou se nedá jít, aniž byste naslouchali  Pánu. Znovu se zavažte modlitbě. Změňte svůj rozvrh, pokud musíte. Denní modlitba je často  první věcí, kterou vynecháváme, když jsme zaneprázdnění. Zkontrolujte, jak si v modlitbě  stojíte, držte se jí a nepouštějte.  
  3. Vykonávejte noční examen. I spravedliví čelí pokušení. Když každou noc předložíte své  svědomí Jeho pronikavé, slitovné lásce, udrží vás upřímnými a budete růst na síle. Stále se  rozhodujte vracet Pánu lásku, kterou nám dává.  
  4. Buďte radostní. Čím víc se učíme spoléhat na Boha, tím svobodnější a radostnější se  stáváme. Život bereme vážně, protože věčnost nemáme jistou; ale nemáme to brát až příliš  vážně, protože když svůj život dáme do rukou Pána, jsme vskutku v dobrých rukách.  
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas. Zhodnoťte svůj uplynulý týden. Udělali  jste si každý den čas na svou rodinu? Dejte jim to, po čem touží, dar vašeho času.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš…


Genesis 7,1.11–24  

I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto  pokolení jediný můj spravedlivý.“ … V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého  měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.  Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Právě toho dne vešli Noe i Šém,  Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, oni i všechna  zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi  rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec. Vešli k  Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života. Vcházeli, samec a  samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. Potopa na zemi trvala  čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. Vody zmohutněly a  stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. Vody na zemi převelice zmohutněly,  až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody,  když byly přikryty hory. A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo,  dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v  chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. Tak smetl Bůh vše, co povstalo,  co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo  smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše. Mohutně stály vody na  zemi po sto padesát dnů. 


Reflexe 

Zamyslete se nad tím, jak se Noe musel cítit v arše. Myslíte, že se cítil namačkaný? Možná.  Uvíznul v lodi s několika lidmi, a ještě více zvířaty! Myslíte, že mu to vadilo? Asi ne tolik. Bůh  ho zcela jistě omezil v mnoha ohledech, „Hospodin za ním zavřel“ (Gen 7,16). Ale to  znamenalo jasnou milost a jistě to bylo výhodnější než druhá možnost: „A zahynulo všechno  tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící  havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché  zemi, pomřelo. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země“ (Gen 7,21-23). Co  byste si zvolili vy? 

„Ne smrt,“ mohli byste říct – ale to není to samé jako zvolit si život a s ním všechna jeho  omezení. Bůh nás omezuje v mnoha věcech: pravidla nebo přikázání, požadavky týkající se  určité práce nebo vztahu, žití v určitém místě, s určitým příjmem atd. Tohle všechno často  nechápeme jako projev boží milosti, protože je naše pozornost obrácena špatným směrem – na  všechny ty věci, které nemáme nebo mít nemůžeme. Musíme si zapamatovat, že ona alternativa  k omezením, na která si stěžujeme, by mohla být mnohem horší: mohla by to být pevně  nevymezená svoboda, kterou bychom prohýřili; mohla by to být nezdravá sebeláska; mohla by  to dokonce být smrt, nejen fyzická, ale také duchovní. Jestli nedokážeme přijmout limity,  nebudeme připraveni na to, aby za námi Bůh někdy „zavřel“. 

Jaké limity nebo omezení pozorujete ve svém životě? Jak mohou znamenat také zachraňující  milost obsahující zkoušky? Děkujte za tento dar a požádejte Pána, aby vám dal milost přijmout  limity a milovat dary. 

DEN 9. – PAMATOVAT MÍSTO ZAPOMÍNÁNÍ 


Stojíte před archou 


Jeho láska v nás probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme  nikdy nevěděli. Tato nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami, abychom  nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu.  
  3. Vykonávejte noční examen.  
  4. Buďte radostní. 
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 8,1-3.5-12 

Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše.  Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. Byly ucpány prameny propastné tůně i  nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země  ustupovat a opadávat, vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne  desátého měsíce se objevily vrcholky hor. Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno,  které udělal, a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.  Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. Holubice  však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť  vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.  Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. A holubice k němu v době večerní  přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.  Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila. 


Reflexe 

„Bůh však pamatoval…“ Není to tak, že by Bůh něco zapomněl, ale spíše, z perspektivy  nekonečných mraků a náročných dešťů, na nás Boží věrnost padá jako sluneční paprsky. To, že  Bůh nikdy nezapomíná, neznamená, že si na nás nevzpomene v důležitých momentech našeho  života. 

A když Bůh pamatuje, následuje milost. Boží pamatování je projevem Jeho věrné lásky, která  je větší než pouhým pocitem z dávaného daru. To, že Bůh na Noeho pamatuje, způsobuje, že  „nad zemí zavanul vítr“ (Gen 8,1), což nám připomíná Ducha vznášejícího se nad vodami při  stvoření (viz Gen 1,2). 

Ale, jak jsme již viděli, Boží jednání a láska nevylučují naše jednání a lásku. Naopak, Noe  prokazuje svou vynalézavost, když vysílá ptáky, aby zhodnotil situaci tím, že pozoruje, co  dělají. Když na nás Bůh pamatuje a dá nám dar, znamená to pozvání k našemu vlastnímu  jednání. On nás hledá, a povolává tím všechny prostředky, které máme – duševní, tělesné i  materiální – abychom mohli odpovědět tím, že těchto prostředků budeme využívat pro službu  Božímu daru lásky. 

Jste v naplňování Božího plánu pro vás stejně vynalézaví, jako byl Noe? Váháte s něčím nebo  selháváte investovat do nejdůležitějšího vztahu vašeho života, tedy do vztahu s Bohem?  Poproste Ho, aby vám pomohl, abyste Mu mohli dát vše, co máte; poté vzdejte díky, že vás  vede k tomu, abyste se Mu zcela odevzdali. 

DEN 10. – „UŽ NIKDY“ 

Stojíte před archou 

Jeho láska v nás probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme  nikdy nevěděli. Tato nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami, abychom  nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu.  
  3. Vykonávejte noční examen.  
  4. Buďte radostní. 
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 8,13–22  

Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul  příklop archy a spatřil, že povrch země osychá. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla  již země suchá. I promluvil Bůh k Noemu: „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a  ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek  a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ Noe tedy  vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť a všechno  ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. Noe pak vybudoval  Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom  oltáři oběti zápalné. I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit  zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím  všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou  po všechny dny země.“ 


Reflexe 

Když Bůh říká: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, … už nikdy nezhubím všechno  živé, jako jsem učinil“ (Gen 8,21), pomáhá nám zapamatovat si, že to není pouhým výrokem  faktu, ale výrokem vůle. „Už nikdy“ neznamená, že by Bůh nebyl schopen takového kroku;  znamená to, že nechce. Je to popis Božího srdce a důkaz Jeho slitování. 

Díky tomuto zaslíbení mohou být znovu zvířata povolána k tomu, „ať se na zemi plodí a množí“  (Gen 8,17). Noe se svými syny jsou povoláni k tomu samému (viz Gen 9,1). Rozkvět světa a  lidí ve světě je založen na Božím slitování. Naše vlastní existence závisí na Bohu; dlužíme Mu  vše, co jsme a co máme. Jeho láska a milost nás udržuje v bytí; On si přeje, abychom byli, a  dokonce abychom Ho znali a milovali Jej.  

Iluze soběstačnosti je jednou z věcí, které se v tomto světě nejhůře vyhýbá. Můžeme toho dělat  tolik a máme před sebou tolik možností. Ve světle tohoto faktu je zdravé si neustále připomínat,  jak hluboce jsme závislí na Bohu. Boží bázeň, jeden z darů Ducha svatého, nám pomáhá vidět,  jak jsme na Bohu závislí – naším přirozeným i nadpřirozeným životem. Také nás nutí bát se  oddělení od Boha a propadnutí se do ne-bytí.  

Požádejte Pána, aby vás zachránil od ne-bytí, od stínu existence, která lidský rozkvět pouze  napodobuje, ale zdaleka jej nedosahuje. 

DEN  11. – STVOŘENÍ UKAZUJE KE SMLOUVĚ 


Stojíte před archou 

Jeho láska v nás probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme  nikdy nevěděli. Tato nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami, abychom  nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu.  
  3. Vykonávejte noční examen.  
  4. Buďte radostní. 
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 9,1–13  

Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Bázeň před  vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se  hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující se  živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Jen maso oživené  krví nesmíte jíst. A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti  každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo  prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl  obrazem Božím. Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“ Bůh řekl  Noemu a jeho synům: „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem i s každým  živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s  vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude  vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“  Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora,  který je s vámi, pro pokolení všech věků: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením  smlouvy mezi mnou a zemí. 


Reflexe 

Být stvořen „k obrazu Božímu“ (viz Gen 1,26) je privilegiem a úkolem, zahrnuje ušlechtilý  úkol. Jedním ze znaků toho, co to znamená být stvořen k obrazu Božímu se zde objevuje:  „Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; 

se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou,“ (Gen  9,2). Na první pohled se to nezdá zrovna pěkné, ale je zde paralela mezi naší bázní před Bohem  a strachem zvířat z nás. Stvoření je dáno do rukou člověka jako jeho správce a ochránce; dobro  zvířat, ptáků a rostlin je naší zodpovědností. Stvoření není záležitostí typu „jednou a dost“; Bůh  neustále tvoří a předává svět člověku, místo, kde se učí růst do dospělosti a kde se setkává  s Bohem a roste v obraz a podobu svého Stvořitele. 

Šabat byl znakem Boží první smlouvy s člověkem na počátku, jak jsme již viděli v Oáze reflexe.  Zde, v deváté kapitole knihy Genesis, v novém začátku po velké potopě, se setkáváme  s explicitnější smlouvou mezi Bohem a člověkem. Tato smlouva byla stvrzena duhou jako  věčným znakem Boží smlouvy s Noem. Zamyslete se hluboce nad tímto znamením: Bůh hledá  naše přátelství a spojuje náš osud s Jeho formou smlouvy, kterou nám dává neuvěřitelné  zaslíbení. To nemusí být pouhým znamením toho, že nás Bůh „bezhlavě“ hledá, jako spíše toho,  že s námi vstupuje do smlouvy – Stvořitel zavazující se k lásce ke svému stvoření.  

Požádejte Pána, aby ve vás zvětšil úžas nad Jeho nepřekonatelnou láskou k vám. Požádejte Ho,  aby posílil vaše rozhodnutí odpovídat každým dnem a každou vteřinou Jeho lásce. 

DEN 12. – MOTÝLÍ EFEKT 


Stojíte před archou 

Jeho láska v nás probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme  nikdy nevěděli. Tato nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami, abychom  nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu.  
  3. Vykonávejte noční examen.  
  4. Buďte radostní. 
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 9,18–28  

Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův. Tito tři jsou  synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země. I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.  Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaanův, spatřil svého  otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si  jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže  nahotu svého otce nespatřili. Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší  syn, řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ Dále řekl:  „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje  bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“ Po potopě žil Noe tři sta padesát  let. Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel. 


Reflexe 

Někdy se mluví o takzvaném „motýlím efektu“. „Motýl máchne křídly“ někde daleko, a to má  dalekosáhlé dopady. Drobný činitel na jednom místě může kvůli sáhodlouhým a mnohonásobně  umocněným příčinám vést k velkému rozkolu někde jinde. 

Něco podobného vidíme v celé knize Genesis, a obzvlášť v této pasáži. Nemůžeme si být jisti,  co bylo opravdu hříchem Cháma, a tato nejednoznačnost činí pravdu jasnější: jeden těžký hřích, ať už je jakýkoli, může vést k velmi vážným následkům. Ať už se Chám dopustil incestu, jak  předpokládají někteří teologové, nebo něčeho úplně jiného, následkem je, že Noe proklíná Chámovu rodnou linii. Toto prokletí vysvětluje pozdější konflikt mezi Božím vyvoleným lidem  a Kanaanci. Chámův hřích vedl ke střetu a válce. Stonek geopolitického sváru raší ze semena  jediného, osobního hříchu.  

Většina z nás se nenachází v pozici, kde jediný hřích vede ke třetí světové válce – a díky Bohu  za to! Ale následky nejednoznačného Chámova hříchu ukazují, že jakýkoli hřích je schopný  alespoň změnit směr života. Jako vždy – toto není výzva k tomu, abychom o sobě pochybovali,  upnuli se a úzkostně se zajímali o své hříchy. Je to výzva k bdělosti: připomíná nám, že chtít  hřích znamená sestoupit blíž ke zlu a prokletí vnitřního nepokoje. Zároveň, jako v případě  Cháma, naše činy ovlivňují také ostatní: stejně jako hříšný čin otevírá rány, které ostatní nakazí,  tak vybrání toho, co je dobré a správné, přináší ostatním dobro a milost. 

Život je o tvoření návyků, ať dobrých či špatných. A to, kdo opravdu jsme, naše nejhlubší  identita, je definováno činy, které vyjadřují a formují naši povahu, a zvyky, ať už ctnosti nebo  neřesti, dávají našemu životu tvar. Obraťte se k Pánu a proste Jej o milost poznat důležité chvíle  a činy, které nás v životě postavily určitým směrem. Potřebujete zůstat na cestě, nebo se vrátit  a najít jinou? Proste Pána o pomoc a věřte, že povede váš další krok, a pak ten další, i ten za ním, než budete pevně kráčet po cestě, která vede za Ním.

DEN 13. – BUĎTE PLODNÍ A VĚRNÍ 


Stojíte před archou 

Jeho láska v nás probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme  nikdy nevěděli. Tato nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami, abychom  nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu.  
  3. Vykonávejte noční examen.  
  4. Buďte radostní. 
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 10,1–2.6.21.31–32  

Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové. Synové  Jefetovi: Gomer a Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras. Synové Chámovi: Kúš a  Misrajim, Pút a Kenaan. Také Šémovi, praotci všech Heberovců, staršímu bratrovi Jefeta, se  narodili synové. To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v  různých zemích. To jsou čeledi synů Noeho podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich  pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi. 


Reflexe 

I po velké potopě pokračuje lidský život. Příkaz, který Bůh znovu vyslovuje, „ploďte a množte  se“ (Gen 9,1), se naplňuje. Není to však jen o plození a množení se, a lidský život není jen o  žití. Lze žít a lze žít dobře. Když si vzpomeneme na Noemovo prokletí Cháma a jeho rodu,  zřetelně vidíme, že ne všechny rodové linie plynoucí od Noeho jsou rovnocenné. Chámova linie  dává vzniknout Kanaanu a Egyptu, dvěma zemím a lidem, kteří v příběhu stvoření nejdou po  Božích cestách. Na druhou stranu, z Lukášova evangelia víme, že rodová linie Ježíše Krista  vede zpět k Šemovi, a přes něj zpět k Adamovi (viz L 3,36). Tento rodokmen tak nastiňuje  kontrast mezi rodem Cháma a Šema: jeden, který oponuje Boží vůli, a druhý, který Boží vůli  následuje a prohlubuje.

Všimněte si, že naše vlastní životy můžeme charakterizovat rozdílem mezi žitím a žitím dobře.  Žít dobře jde za hranici fyzického života a materiálního přežití. Ukazuje na naplněné lidské  vzkvétání, a to zahrnuje opravdovou mravní formaci a závazek. Den po dni pracujeme a,  ideálně, pracujeme tvrdě. Práce je důležitá a nabízí nám mnoho příležitostí pro mravní formaci  a žití dobrého života. Opravdu to však oceňujeme? Oceňujeme, že dennodenní broušení může  vyleštit a zdokonalit náš charakter? Nebo se jednoduše bezmyšlenkovitě a nevděčně vláčíme denní rutinou a povinnostmi? Pokud je to ono druhé, pak pouze žijeme; pokud tíhneme  k prvnímu, jsme na cestě k dobrému životu, dobré práci, necháváme do plodu naší práce  zahrnout mravní formaci, ať už děláme cokoli. To je cesta, která naplňuje naše povolání k práci  a umožňuje nám obětovat naši práci Pánu, být dobrými ochránci darů, talentů a schopností,  které nám Bůh dal.  

Reflektuje, zda ve vašem životě existují dny, kdy pouze „žijete“ namísto „žití dobře“. Co  způsobuje tyto dny? Zaneprázdněnost, pocit nemotivovanosti, to, že vidíte málo výsledků nebo  málo plodů vaší práce? V modlitbě si promluvte s Bohem o těchto náročných dnech a poproste  Jej, aby vám pomáhal oceňovat tyto zkoušky jako možnosti získání opravdových plodů, pravé  věrnosti a, přes všechny zkoušky, opravdu dobrého života. 

DEN 14. – UDĚLAT SI JMÉNO 


Stojíte před archou 

Jeho láska v nás probouzí lásku; když nás hledá, probouzí v nás schopnosti, o kterých jsme  nikdy nevěděli. Tato nadpřirozená síla je však často posilována těžkými zkouškami, abychom  nebyli v pokušení myslet si, že jsme soběstační.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte ke svým asketickým disciplínám.  
  2. Rozvrhněte si čas pro denní modlitbu.  
  3. Vykonávejte noční examen.  
  4. Buďte radostní. 
  5. Denně travte se svou rodinou ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 11,1–9  

Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a  usadili se tam. Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli  místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol  bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ I sestoupil Hospodin,  aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a  všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho,  co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“  I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno  nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé  zemi. 

 

Reflexe 

Mezi mnoha pořekadly, která by se mohla zařadit do sloganu dnešního světa, by mohlo zcela  jistě také být: „Učiníme si jméno“ (srov. Gen 11,4). Existuje něco důležitějšího než naše  reputace, náš vzhled před ostatními, náš perfektně vytvořený profil na různých sociálních  sítích? 

A jak těchto věcí dosahujeme? Samozřejmě prostou tvrdou prací. Máme být lidmi, kteří se sami  vypracovali. Máme být soběstační. Máme čerpat z vlastních zdrojů. Máme tahat za své nitky.  A pokud tohle není dost, aplikujeme tyto ideje světa kolem nás i na náš duchovní život – kéž 

bych si tak dokázal vynahradit tolik a tolik času na modlitbu, pomodlit se tuto novénu, jít na tuto duchovní obnovu, potom budu mít vnitřní pokoj, zbožnou vášeň a bude ze mě vyzařovat  svatost.  

Samozřejmě, tvrdá práce je velmi dobrá, stejně jako jsou naše prostředky, modlitby, obnovy a  všechno, co bylo řečeno dříve, dokonce i reputace. Když babylonští lidé doufají ve své dobré  jméno, problémem není jméno samo. Ptáme-li se, co je špatně na větě: „Učiníme si jméno,“ odpověď nacházíme ve smyslu „my“ a „pro nás“. Až příliš se spoléháme sami na sebe, a tím  v podstatě vylučujeme spoléhání se na Pána.  

Pro nás muže je velmi lákavé spadnout do stylu myšlení spoléhat se sám na sebe a mít kontrolu.  Poproste proto dnes Pána, aby vám pomohl vidět rovnováhu mezi opravdovou a pokornou  vynalézavostí, zatímco stále budete zcela spoléhat na Boha. Proste Jej, aby vám pomohl ocenit  opravdové dobro cti a reputace, ale také vidět, že to všechno nakonec pochází od Něj a  nemůžeme den ode dne vylučovat spolehnutí se na Něj. 

DEN 15. – JSME TO, K ČEMU SE ODVÁŽÍME 


Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Impozantní, ale nedokončená věž se tyčí v nebi, zatímco se babylonský lid zatoulal do všech  stran kolem. Jako ovce bez pastýře skončilo minulý týden lidské stádo rozptýleno bez jednoty  a beze smyslu. Babylonská civilizace se zhroutila, protože si chtěla svépomocí udělat jméno a  dát smysl tomu, co představoval a dával Bůh. Nyní je potřeba božského zásahu, aby znovu  přinesl jednotu a smysl lidskému stádu. Tento zásah začíná velmi osobní cestou – jedním  člověkem, Abramem. A to, co je nabízeno Abramovi, je nabízeno i nám. Jak to řekl svatý John  Henry Newman v jednom ze svým kázání („Odvaha víry“), Bůh před nás předkládá pozvání  k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou a odvážným krokem. Musíme ho jen najít  v Jeho nenápadném, i když občas náhlém, pozvání.  


Disciplíny
 

  1. Znovu se zavažte své kotvě. Jsme v Pánu povoláni k ctnostnému a troufalému, leč  riskantnímu podniku. Jsme blázni, pokud si myslíme, že to zvládneme sami. Dejte si čas na to,  abyste o sobě dali vědět své kotvě a znovu se k němu zavázali. On a vaši bratři jsou muži, kteří  vám pomohou překonat hory života.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo. Trávili jste hodně času ponořením se hluboko do Slova  Božího. Buďte za to vděčni a zároveň zavažte své srdce a znovu rozdmýchejte svou lásku ke  Slovu Božímu.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě. Ať už se modlíte  svatou hodinku, nebo požadovaných 20 minut tiché modlitby denně, Pán si cení tohoto času  s vámi, i když se to někdy může zdát obtížné. Pán vás vede k modlitbě, On pobízí vaše srdce,  kdykoli k Němu přijdete, touží s vámi trávit více času.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas. Pokud jste příliš zaneprázdněni  svou prací na to, abyste mohli se svou rodinou trávit čas, pak jste prostě příliš zaneprázdněni  prací. Neměli byste své práci dovolit, aby vás okrádala od žití vašeho povolání. Travte se svou  rodinou každý den čas a kontrolujte se vzájemně se svou kotvou, jak si v této disciplíně vedete. 
  5. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních. Nenechte se ovládat,  mějte nad sebou kontrolu. Nebuďte otrokem, aktivně si volte svobodu.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš…

 

Genesis 11,27–30; 12,1–7  

Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.  Háran umřel před svým otcem Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru. Abram a Náchor si  vzali ženy: žena Abramova se jmenovala Sáraj a žena Náchorova Milka, dcera Hárana, otce  Milky a Jisky. Sáraj však byla neplodná, neměla dítě. 

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země,  kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se  požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou  požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s  ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. Vzal svou ženu Sáraj a  Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a  ubírali se do země kenaanské a přišli tam. Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti  Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám  tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. 

 

Reflexe 

Předchozí kapitoly knihy Genesis nám ukázaly opakující se kruh dobra, hříchu a Božího  milosrdného zásahu. Stvoření, pád, zaslíbení; rodinný život, bratrovražda, ochrana; potomci,  potopa, smlouva. Po incidentu v Bábelu Bůh zas a znovu milosrdně zasahuje, aby přivedl lidi  zpět k sobě. Volá na Abrama. 

Příběh Abrama začíná zdánlivě z ničeho. Bůh mu dává pokyn: „Odejdi ze své země, ze svého  rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu“ (Gen 12,1). Má Abram nějakou  minulost? Nepochybně. On je však mužem definovaným budoucností a pozváním vstoupit do  této budoucnosti s Bohem.  

My všichni máme svou minulost, která nás mnoha způsoby tvarovala. Avšak ze všeho  nejpodstatnější je to, že pokud zaslíbíme svůj život následování Pána, jsme definováni oním  milujícím pozváním. Už nejsme součtem našich minulých zkušeností, ale spíše součtem  Otcovy lásky – a budoucnosti, kterou před námi Jeho milující volání otevírá.  

Co má pro nás Bůh připraveného, to nevíme; kam nás zavolá, nevidíme; za jakou cenu, to  netušíme. To je risk víry, dobrodružství následovnictví. Je to však ctnostná a troufalá záležitost,  odpovědět na Hospodinovo volání a následovat Jej, kamkoli nás povede. 

Život s Bohem je dobrodružství, riziko, a kráčení s Abramem (později Abrahamem) tyto  následující týdny nás naučí něco o směru a ceně této cesty. Teď však poproste Pána, aby posílil  vaše srdce a vaši odvahu. Ve své modlitbě reflektujte, kam by vás mohl volat a co by od vás  mohl žádat. Děkujte Mu za tuto zachraňující cestu, kterou nazýváme „povolání“: volání, které  očekává naši odpověď. 

DEN 16. – PROZÍRAVOST A ZASLÍBENÍ 


Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Bůh před nás předkládá pozvání k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou  a odvážným krokem. Musíme ho jen najít v Jeho nenápadném, a občas náhlém, pozvání. 

 

Disciplíny 

  1. Znovu se zavažte své kotvě.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě.  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  
  4. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 12:10–20  

I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi  těžce doléhal hlad. Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi  žena krásného vzhledu. Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe  si ponechají živou. Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou  zásluhou zůstal naživu.“ Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice  je krásná. Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do  domu faraóna a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i  otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami  kvůli Abramově ženě Sáraji. Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval?  Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? Proč jsi říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji  vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“ A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili  jej i jeho ženu se vším, co měl. 

 

Reflexe 

Hospodinovo volání vždy zahrnuje riziko; vždy je to cesta víry. Být Božím mužem znamená  učit se jednat s těmito riziky prozíravě: vidět je jasně, správně je posuzovat a pouštět se do nich  znamenitě. 

Vidět pravdu v nějaké situaci, podle ní se rozhodnout o směru jednání a potom jednat odvážně  a dobře – to je prozíravost, jedna z kardinálních ctností. V dnešní době je někdy silná ctnost  prozíravost viděna špatně, protože v ní někteří nesprávně vidí úzkoprsý způsob myšlení, který se vyhýbá rizikům i velkým věcem. To přesně dělá Abram v dnešním čtení, protože se nenaučil  důvěřovat Bohu a velkým věcem, které Bůh slíbil. „Říkej, žes mou sestrou, aby se mi kvůli  tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu“ (Gen 12,13). Abram vyměňuje  prozíravost za prohnanost, sebeobětování za sebezachování, a tím znectí svou vlastní ženu,  kterou by měl milovat, ctít, a vážit si jí.  

Tváří v tvář rizikům, když jsou na stole rozhodující pravdy (jako například bytí v manželství),  se prozíravost nesnaží zakrýt riziko nebo hledat bezpečí ve vlastním konání. Je kreativní, aniž  by byla prohnaná; je rozhodná, aniž by byla ošidná. A spoléhání se na Boha a Jeho zaslíbení je  to, co nakonec dává prozíravosti sílu udělat věci, které jsou potřeba udělat. Abram se to musí  naučit, a často se to musíme naučit i my.  

Kde nedostatek důvěry zapříčiňuje vaši nezodpovědnost a oddělení se od rozhodujících pravd?  Chováte se, jako Abram, prohnaně, abyste ochránili svou reputaci, práci, vztahy? Kde v životě  byste se zachovali dobře, kdybyste měli odvážnou prozíravost? Pamatujte, že to neznamená  bláznivou lehkomyslnost. Poproste Pána, aby vám pomohl zodpovědět tyto otázky v dnešní  modlitbě a aby vám dal odvahu a prostotu srdce. 

DEN 17. – SPRAVEDLIVÉ A VELKORYSÉ SRDCE 

 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Bůh před nás předkládá pozvání k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou  a odvážným krokem. Musíme ho jen najít v Jeho nenápadném, a občas náhlém, pozvání. 

 

Disciplíny 

  1. Znovu se zavažte své kotvě.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě.  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  
  4. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

 

Genesis 13,1–12  

I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu, kde předtím postavil oltář;  tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i  stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné,  že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři  stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou  rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není  před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li  se ty napravo, já se dám nalevo.“ Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru,  že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím,  než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na  východ. Tak se od sebe oddělili. Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech  toho okrsku a stanoval až u Sodomy. 

 

Reflexe 

Jestliže Abramův podvod s jeho ženou byl znakem nedostatku důvěry v Hospodina, jeho  velkorysé urovnání s Lotem ukazuje právě plod důvěry. V předcházející příhodě značila  nespravedlnost k manželce a manželské smlouvě Abramův nedostatek prozíravosti. Nedošel  tak daleko, aby přímo lhal (viz Gen 20,12), ale použil pravdy nepravdivým způsobem, a  dopustil se tak nespravedlnosti kvůli strachu. V jednání s Lotem dovoluje Abramova důvěra v Hospodinovo velké zaslíbení, aby dosáhl spravedlivé, velkorysé a bratrské dohody. Než aby  opakoval vzor rodinné potyčky, Abram vloží svou důvěru v Boží zaslíbení, a to mu dovoluje,  aby jednal spravedlivě.  

Ctnost spravedlnosti zmocňuje člověka k tomu, aby ostatním dával, co je opravdu jejich, a aby  to dělal pravidelně, s jistotou a klidně. Vedle jasně vidoucí prozíravosti ujde spravedlnost  dlouhou cestu před tím, než by se dostala do sporu s druhými: „Ať nejsou rozepře mezi mnou  a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři“ (Gen 13,8). Také připravuje  cestu velkorysosti, dávání druhým víc, než by mohli požadovat nebo očekávat. Taková  velkorysost je ctnostnou vlastností; je to nápodoba Boží velkorysosti s námi: „Zdalipak není  před tebou celá země?“ ptá se Abram Lota. Ukazuje na přebytek, který Bůh dává – a pro  Abrama to má speciální význam, protože dostal Boží příslib, že dá tuto zemi svým potomkům.  

Byli jste pokřtěni do Kristova Synovství a také máte Boží příslib; Jeho slib, že bude s vámi,  bude vás podpírat a žehnat vám. Tento příslib je důvod k důvěře a zdroj spravedlivého a  velkorysého srdce. Proste Pána, aby vám stále více otevíral srdce, abyste Mu a ostatním dávali,  co spravedlnost požaduje a co je velkorysé.

DEN 18. – NADĚJE POZVEDÁ NÁŠ ZRAK 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Bůh před nás předkládá pozvání k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou  a odvážným krokem. Musíme ho jen najít v Jeho nenápadném, a občas náhlém, pozvání. 

 

Disciplíny 

  1. Znovu se zavažte své kotvě.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě.  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  
  4. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních. 

 Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 13,14–18  

Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi,  pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a  tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo  moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi,  neboť ti ji dávám.“ Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je  u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. 

 

Reflexe 

Dnes stojíte ve středu této pětitýdenní cesty. Je proto ten správný čas udělat to, co bylo  přikázáno Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi“ (Gen 13,14). Zamyslete se nad  novým začátkem, ze kterého jste se vydali na tuto cestu; vzpomeňte si na pobídky, které vás  vyzývali jít hlouběji a odpovídat celým srdcem; a nakonec pomyslete na pozvání, které jste  dostali, abyste vyšli cestou víry, kamkoli vás Pán povolá. On vám požehná, když v Něj budete  důvěřovat: „Celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky“ (Gen 13,15). 

Cesty víry jsou povzbuzovány zaslíbením od Hospodina. Bez Jeho zaslíbení být s námi, podporovat nás a žehnat nám by pro nás byla vznešená odvaha víry až moc velkým soustem.  Ušlechtilé cíle by byly moc vysoké, pokud bychom neměli Božího slib. Protože nedokážeme převrátit Boží plány v ty naše, zbyla by nám buď lehkomyslnost, snažení se o nemožné, nebo  pád do zoufalství. Důvěra v Boží zaslíbení je to, co nám dává sílu překonat zoufalství a  pokoušet se právě o nemožné. Znamená to spolehnout se po celou dobu na Jeho pomoc a vyhnout se lehkomyslnosti. To je dar naděje, kterou nám Bůh dává, naděje, které záleží zcela na Božím slově, ne na vlastních schopnostech a prostředcích.  

V přítomnosti Pána se podívejte na svůj život v posledních třech týdnech. Vzdejte díky za vše,  co ve vás a skrze vás dělá a vzhlížejte tam, kam vedou Jeho zaslíbení. Poproste Pána, aby  posiloval vaši důvěru v Něj den po dni, krok za krokem, vždy hledíce vpřed a výše. 

DEN 19. – MĚJTE ODVAHU RISKOVAT 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Bůh před nás předkládá pozvání k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou  a odvážným krokem. Musíme ho jen najít v Jeho nenápadném, a občas náhlém, pozvání. 

 

Disciplíny 

  1. Znovu se zavažte své kotvě.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě.  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  
  4. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 14,8–16  

Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž  sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest: proti élamskému králi  Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi  Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti. Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský  a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor. Útočníci pak pobrali  všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. Vzali s sebou též Abramova  synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. Tu přišel uprchlík a pověděl o tom  Hebreji Abramovi, který bydlel při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra  Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl  se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu.  V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu,  jež je na sever od Damašku. Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota  s jeho jměním, i ženy a lid. 

 

Reflexe 

V biblickém výjevu, který může být čten jako scéna z akčního filmu, vidíme běsnící bitvu  v údolí. Lot, Abramův synovec, si zvolil usadit se mezi prosperujícími městy na břehu řeky  Jordán, blízko Sodomy a Gomory. Tato města byla napadána ligou králů, kteří rabovali města  a zajali Lota. Někomu se však podařilo utéct a donést zprávu o Lotovi k Abramovi. 

Jaká bude Abramova odpověď? Bojovat proti této lize králů a pokusit se o vysvobození je jasně  riskantní záležitostí. Mohlo by to znamenat konec jeho vlastní svobody, a možná jej to bude stát i život. Již dříve jsme Abrama viděli zachovat se zbaběle – bál se o svůj život kvůli kráse  své ženy uprostřed Egypťanů. Také jsme však viděli Abrama chovat se jako člověk víry, když  odvážně opustil svou zemi na Hospodinovo tajemné pozvání. Otázka je, kdo se objeví dnes:  Abram, prohnaný zbabělec, nebo Abram, smělý dobrodruh? 

Kdo se objevuje v těchto dnech ve vašich modlitbách? Je to ten vlažný, opatrný muž, kterým  občas dokážete být? Nebo je to ten odvážný muž, kterým také můžete být, ten, který riskuje – prozíravě, s důvěrou a láskou – pro Pána a pro ty, které vám Hospodin svěřil? Když vám Pán  dá inspiraci, řekne vám něco o situaci, ve které byste měli zakročit – ať už je to životní  rozhodnutí, neblahý vzorec chování nebo přítel v nouzi – reagujete v modlitbě bez prodlení,  moudře a rozhodně? To znamená nejen naslouchat a reflektovat, ale v modlitbě udělat  opravdové a měřitelné závazky, a pak je uskutečnit s důvěrou a z celého srdce. 

V našem biblickém „akčním filmu“ je to ten odvážný Abram, který se zjeví na pomoc  s nasazením vlastního života pro svou rodinu, lásku, a nakonec i Boha. Kdo se v tom „akčním  filmu,“ kterým je náš obyčejný život, objeví ve vašem příběhu? Rozhodnutí je na vás; poproste  Pána, aby vám pomohl rozhodnout se prozíravě, spravedlivě a odvážně. 

DEN 20. – NENÍ DARU SEBE SAMA BEZ SEBEOVLÁDÁNÍ 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Bůh před nás předkládá pozvání k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou  a odvážným krokem. Musíme ho jen najít v Jeho nenápadném, a občas náhlém, pozvání. 

 

Disciplíny 

  1. Znovu se zavažte své kotvě.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě.  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  
  4. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 14,17–24  

Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu  vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. A šálemský král Malkísedek přinesl  chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu  nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do rukou  tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej  mi lidi, a jmění si nech.“ Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze  Hospodinu, Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku  ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘ Sám nechci nic, jen to,  co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj  podíl.“ 

 

Reflexe 

V poslední biblické pasáži jsme potkali Abrama odvážného a zde opět vidíme Abrama  velkorysého. Abram před tajemnou kněžskou postavou Malkízedeka otvírá své truhlice a „dává  mu desátek ze všeho“ (srov. Gen 14,20). Potom sodomskému králi vrací válečnou kořist.  Hospodin zcela jistě požehnal Abramovi, aby měl dostatek; stále však Abram ukazuje ten druh  velkorysosti zrozené z nepřipoutanosti k materiálnímu vlastnictví. 

Potřebujeme materiální věci a často si je právem užíváme. Často ale můžeme jednoduše  sklouznout za hranu. Ctnost střídmosti přikazuje našim touhám po materiálnu a po potěšení,  které nám jejich vlastnictví nabízí. Střídmost nepopírá dobro těchto věcí; tím, že nás nutí být  vděčnými a méně chamtivými, vlastně zvětšuje naši schopnost si je užít.

Nejlepším plodem střídmosti je velkorysost. Již dříve jsme viděli, že spravedlnost dláždí cestu  velkorysosti. Zde dále vidíme, že velkorysost vyžaduje, abychom nebyli otroky našich tužeb a  vášní. Tato zručnost nám dále dovoluje, abychom se nedokázali pouze sebeovládat a uzavírat  se do sebe, ale vydávat hrdinsky a velkoryse sebe sama druhým. Ano, měli bychom velkoryse rozdávat naše materiální vlastnictví; ale nejlepším darem je dar nás samotných, naše času,  našich schopností.  

Abramovo odevzdání desátku ze všeho Malkízedekovi je biblickým „důkazem“ desátků, tedy  odevzdávání desetiny našeho příjmu na dobročinné účely, ať už v našich kostelích nebo  v kterékoli jiné dobročinné organizaci. Deset procent není neměnné pravidlo – ti, kteří mají  mnoho, mají dávat ještě více. Ale všichni by měli dávat spravedlivě a velkoryse, což znamená  dávat, dokud to nepocítíme, dokud to není opravdová oběť. To může být výzvou; a je to pouze  přípravná výzva, protože opravdovým zápasem je dávání sebe sama druhým, počínaje v našich  rodinách a pokračuje skrze různá společenství, ve kterých žijeme. Poproste dnes Pána, aby vám  v modlitbě otevřel srdce, abyste tuto výzvu přijali; poproste Ho, aby vám dal dar střídmosti,  takže budete moci s dobře seřazenými touhami dávat své vlastnictví a sebe sama druhým se  svobodným a velkorysým srdcem. 

DEN 21. –  BUDETE POTŘEBOVAT ŠTÍT 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Bůh před nás předkládá pozvání k životu, který je riskantní, avšak ctnostnou cestou  a odvážným krokem. Musíme ho jen najít v Jeho nenápadném, a občas náhlém, pozvání. 

 

Disciplíny 

  1. Znovu se zavažte své kotvě.  
  2. Buďte pozorní a milujte Písmo.  
  3. Zkoumejte místo denní kontemplativní modlitby ve vašem životě.  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  
  4. Zřekněte se používání mobilního telefonu v přítomnosti ostatních.  Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 15,1–6  

Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame,  já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš  dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ Abram dále řekl:  „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ Hospodin však  prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak  tomu bude s tvým potomstvem.“ Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako  spravedlnost. 

 

Reflexe 

Krátce potom, co Abram bojoval, aby zachránil Lota, k němu mluví Hospodin tak, že Abram  ihned rozpozná tuto řeč: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít“ (Gen 15,1). Bůh neslibuje,  že to bude jednoduché; jestliže Abram bude potřebovat štít, znamená to, že se chystá boj. Přesto  Bůh říká: „tvá odměna bude přehojná“ (srov. Gen 15,1). 

Boží pronásledování a pozvání v nás něco probouzí – zostřuje, uskutečňuje to. On nám slibuje,  že bude naším štítem, protože jej budeme potřebovat. Cesta víry vede k dobrodružství… nebo  jinak, ona vytváří dobrodruha. Cesta, kterou vás Bůh vede, bude zkoušet vaše ctnosti a vaše  srdce. Nebude to jako bezcílná fyzická výzva, ale bude to boj o vaše srdce, který vás učiní  hodnými a připravenými přijmout Jeho zaslíbení vám. 

Bůh Abramovi slíbil syna a nekonečné potomstvo. Bude to však chtít čas a přípravu, než bude  Abram připravený toto zaslíbení přijmout. Bůh nepustí jen tak dítě do Abramova náručí;  nejprve tyto ruce posilní a připraví Abramovo srdce.  

Tak je to s námi: Bůh nás pronásleduje tak, že Jej my musíme pronásledovat. Nezjeví se jen  tak u dveří. Posiluje a připravuje nás, abychom se vydali na cestu hledání Jeho příbytku, hledání  Jeho svaté tváře. Toto dobrodružství vyžaduje všechny fyzické a duchovní prostředky, které  shromáždíme. A pak bude potřeba ještě víc – bude potřeba toho, co dokáže dát pouze Bůh:  Jeho milosti, Jeho ochrany, Jeho štítu. 

V přítomnosti Pána se vezměte v úvahu svůj vlastní život. Zamyslete se, jak daleko jste došli  a jakou cestu máte ještě před sebou. Vzpomeňte si na svaté a jejich mimořádnou lásku a zápal spojený s velikostí jejich touhy. To je právě to dobrodružství, ke kterému jste povoláni; to je  ten boj, ve kterém bude Bůh vaším štítem. Vzdejte Mu dík za tuto milosrdnou pomoc v boji.

DEN 22. – VELKÁ ZASLÍBENÍ, VELKÉ ZKOUŠKY 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Táhlá zem před vámi ukazuje velikost Božího pozvání a zaslíbení. Je rozsáhlé, rozpínavé, těžko  představitelné, sotva chápané. Může se zdát paradoxem, že Boží velké plány začínají jemně – doma, v rodině, ve všední rutině, v oddané modlitbě, v přátelství. Lidé mají právem velké  nápady a sny, a ty mají být oslavovány a podporovány. Nesmíme přesto zapomenout, že  naplnění těchto snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. Největší z plánů a největší  ze snů nám takzvaně protečou mezi prsty, pokud je svaly ctností nedokážou pevně uchopit.  

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na své proč. Za středem cesty je dobré si připomenout, proč jsme zde, co nás  sem přivedlo a poznat, jak vás to stále motivuje. 
  2. Odevzdejte kontrolu. Během tohoto času se postupování někdy stává těžším – počáteční  entusiasmus se možná vytrácí. Ať je to cokoli, dejte to Bohu a vzdejte se snahy kontrolovat,  kam by vaše vlastní cesta měla směřovat. 
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání. Modlitební rozjímání je někdy krásné, někdy  však těžká dřina. Znovu se zavažte v úsilí a v modlitbě se s Pánem setkáte.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních. Buďte k sobě upřímní,  jak jste si v tomto vedli: doma, v práci, na veřejnosti? Sdílejte dnes svůj přímý a upřímný stav  se svou kotvou. Přilnutí k technologiím a neustálým zprávám není malá věc. Jako muži zde  v sebekontrole musíme uspět. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 15,7–14.17–18 

A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví  tuto zemi.“ Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“ I řekl  mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“  Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil.  

Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. Když se slunce chýlilo k západu, padly  na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. Tu Hospodin Abramovi  řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; 

budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou  otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. 

Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu:  „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu.“ 

 

Reflexe 

Bůh s Abramem uzavírá smlouvu, zapečeťuje ji krví obětních darů a slibuje velké věci:  „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu.“ (Gen 15,18). Tato smlouva s Abramem („Abrahamova smlouva“) je třetí velkou smlouvou  v Písmu, po smlouvě s člověkem ve stvoření („Adamova smlouva“) a smlouvou s člověkem  po velké potopě („Noemova smlouva“). Vzpomeňte si, že Bůh bezdětnému Abramovi právě  přislíbil nekonečné potomstvo; a zde je toto zaslíbení doplněno přidáním země, ve které budou  tito potomci žít a vytvoří lid.  

Ukryté v dobrých zprávách dané Bohem Abramovi však také nacházíme pár špatných zpráv:  „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou  tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let“ (Gen 15,13). Na cestě bude mnoho těžkých  zkoušek, co přivolají pochybnosti o Božích velkých zaslíbeních.  

Už je to známý fakt: Bůh má pro svůj lid, Abrama i pro nás vznešené povolání, ale naplnění  tohoto povolání vyžaduje velkou důvěru a obrovskou věrnost. Znalost tohoto tématu by nás  však neměla zaslepovat vůči jeho stálé důležitosti. Bez pochyb jste již uviděli velikost  Hospodinova povolání ve svém životě, ať už ve velikosti pouhého bytí Jeho následovníkem  nebo možná v důležitosti nějakého způsobu života nebo mise, na kterou vás On zve. Neexistuje  žádná daná cesta, kterou bychom k dosažení těchto velkých věcí mohli jít, která neobsahuje  zkoušky ani utrpení. 

Jak uvidíme, Abram je na cestě přijmout Hospodinovo volání, žít jeho smlouvu. Dělá to pouze  s pomocí Boží, a vy, jelikož máte ten samý zdroj pomoci, nemůžete udělat nic jiného než to  samé. Poproste dnes ve své nerušené tiché modlitbě Pána, aby vám pomohl vidět tyto zkoušky  jasněji. Nebo jsou vám možná už dost jasné, ale vy chcete tomuto volání odolat nebo ho  ignorovat – poproste Pána, aby vám dal důvěru a sílu to přijmout. 

DEN 23. – SRDCE A HRDINSTVÍ 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Naplnění našich snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. 

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na své proč. 
  2. Odevzdejte kontrolu
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 16,1–7.11–12  

Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé  otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. Vzala tedy Abramova žena  Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi,  a dala ji svému muži Abramovi za ženu. I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je  těhotná, přestala si své paní vážit. Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama  jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě  vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v  tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od  ní uprchla. 

Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, a  řekl: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin  tě ve tvém pokoření slyšel. Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech  budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“ 

 

Reflexe 

Poté, co Bůh obnovil svá zaslíbení Abramovi skrze smlouvu, se obracíme k Sáře. Na jedné  straně Sára ví o Božím zaslíbení potomstva, a když vidí, že se toto proroctví nechce vyplnit,  dělá, co může, aby ho přivedla k uskutečnění. Můžeme si dokonce myslet, že koná hrdinskou  oběť, když se vzdává svého manželského vztahu se svým manželem, aby uskutečnila Boží  plán. Na druhé straně se zdá, že Sára zapomíná na to, že Boží plán je Jeho, a, pokud je to  opravdu plán, On jej musel naplánovat; zdá se, že zapomíná na to, že Bůh je moudrý a mocný,  schopný své plány uskutečnit. Sára – jako svým způsobem i Abram – nedůvěřuje Bohu. 

Tato scéna je ozvěnou situace Adama a Evy v zahradě: slovo vyřčené Bohem, nedostatek  důvěry v ono slovo, braní věcí do svých rukou a doplácení na hrůzné následky, zejména  v lidských sporech – jak vidíme mezi Sárou a Hagar a jako slyšíme o Izmaelovi: „Jeho ruka  bude proti všem a ruce všech budou proti němu“ (Gen 16,12). Odkaz na Adama a Evu nám  připomíná na obecné pokušení váhat v našich závazcích kvůli nedostatku důvěry.  

Bůh nechce naše hrdinství nebo naše oběti – pokud nejsou založeny na důvěře a spolehnutí se  na Něj. Proč? Protože On chce nejdříve a nejvíce vaše srdce. Bůh má s vámi velké plány, ale  jak brzy uvidíme, naplňuje je zejména malými způsoby. Zamyslete se před Pánem nad tím,  jestli je jednodušší dát Mu své hrdinství, nebo své srdce; poproste o Jeho pomoc s obojím a  pamatujte, že první hrdinskou cestou je cesta víry: dát Mu své srdce.

DEN 24. – VYPOČÍTAT CENU 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Naplnění našich snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. 

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na své proč. 
  2. Odevzdejte kontrolu
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 17,1.3–8.10–11.14–16  

Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh  všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu  mluvil: Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů.  Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu  pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu  mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že  budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví  zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ 

Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude  toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané  tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Neobřezanec, který by nedal své  neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“  

Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je  Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a  vzejdou z ní králové národů.“ 

 

Reflexe 

Přiznejme si to: obřízka je bolestivá věc. A zde se obřízka stává samotným znamením Boží  smlouvy s Abrahamem a jeho potomky. Bůh si volí znak smlouvy, který má opravdovou cenu,  která přináší opravdovou bolest. 

Proč Abraham takovou věc podstupuje? Zaprvé, Bůh slibuje neuvěřitelné dary, které předčí  všechnu pomíjivou bolest: velké jméno, nekonečné potomstvo a celou zemi za domov. Kdyby  král takové věci slíbil svému služebníku, nesouhlasil by onen služebník například s tím, dát si  královskou pečeť vypálit na ruku? 

Největším darem, který Bůh slibuje, je však něco mnohem méně očividného, přesto je to dar  zcela nepřiměřený ceně obřízky: Bůh sám. Ano, Bůh slibuje nekonečné potomstvo, ale větším  darem je Jeho zaslíbení „budu Bohem tobě i tvému potomstvu“ (Gen 17,7). A ano, Bůh tomuto  potomstvu slibuje celou zemi, ale větším darem je Jeho zaslíbení: „A budu jim Bohem“ 

(Gen 17,8). Cena obřízky je v tomto světle stěží cenou; je to znamení náležitosti Bohu,  radikálního znovu uzpůsobení Bohu a Jeho dílu ve světě (projeveno jak na těle, tak i ve změně  jména). 

Kéž bychom vždy přemýšleli nad obětmi a „cenou“ následování tímto způsobem: jako daleko,  daleko menším než dar, který dostáváme tím, že můžeme znát Boží lásku. V modlitbě se  zamyslete nad cenou následování ve svém životě, pak poproste Pána o milost říkat se svatým  Pavlem: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je  mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal  Krista.“ (Fil 3,8).

DEN 25. – MIMOŘÁDNÁ ZASLÍBENÍ A OBYČEJNÝ ŽIVOT 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Naplnění našich snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. 


Disciplíny
 

  1. Vzpomeňte si na své proč. 
  2. Odevzdejte kontrolu
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 18,1–10  

I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích  stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze  dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost,  nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.  Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete  svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl:  „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k  dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. Potom vzal máslo  a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.  

Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ I řekl jeden z nich:  „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“  


Reflexe 

K tomu, abychom zde dokázali vidět dramatickou změnu, se nad příběhem Abrahama musíme  zamyslet jako nad hrou a představit si ji jako inscenaci. Jak se otvírá scéna, možná vidíme  tmavá, abstraktní světla, přičemž hluboký, mocný hlas praví velká zaslíbení Abrahamovi:  nekonečné potomstvo, úrodnou zem, národy, králové. Ale pak se scéna přesune na denní světlo,  do prosté chýše s tichým bečením ovcí: jsme u skromného prahu a Abraham, budoucí  patriarcha, je pouhým manželem a hostitelem. 

Tento kontrast je výmluvný: nikdo se nestane jen tak hrdinou z nuly na sto. Chce to čas, snahu  a učení se jít od učně k mistrovi, pážete k rytířovi, manželovi (a to ne vždy vynikajícímu)  k patriarchovi. Věrnost a vynikání ve velkých věcech je plodem věrnosti a vynikání ve věcech  malých. 

Pro mnoho z nás je domov prvním místem, kde se učíme věrnosti malým věcem – jako dítě  doma, jako dospělý žijící mimo domov, ale stále jako součást rodiny, nebo jako manžel (a otec)  ve svém vlastním domě. V těchto prostředích dostáváme mnoho možností cvičit a rozvíjet  ctnosti, které přinesou velké věci – věrnost, důvěru, lásku, prozíravost, spravedlnost, statečnost,  střídmost. Musíme však tyto šance uchopit, než abychom je nechali utéct nám v jejich všední  maličkosti.  

Abraham uchopil šanci pohostit cizince: vyhlížel a „vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se  k zemi“ (Gen 18,2). V modlitbě reflektuje, jestli máte tu samou dychtivost ve všedním,  obyčejném světě domáckosti a pohostinnosti. Zamyslete se s Pánem nad tím, jak vás věrnost  v obyčejných věcech připravuje pro věrnost v mimořádných chvílích, do kterých vás Boží  zaslíbení možná budou stavět. 

DEN 26. – MALOST A VELIKOST V MODLITBĚ 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Naplnění našich snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. 

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na své proč. 
  2. Odevzdejte kontrolu
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 18,16–28  

Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. Tu Hospodin  řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? Abraham se jistě stane velikým a zdatným  národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. Důvěrně jsem se s ním sblížil,  aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a  jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.‘“ Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už  musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně  přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ 

Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil  Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě  padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát  spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem  spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což  Soudce vší země nejedná podle práva?“ Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě,  padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“ Abraham pokračoval: „Dovoluji si  k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých  pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet  pět.“ 

 

Reflexe 

Je téměř šokující vidět Abrahama vyjednávat s Bohem – Všemohoucím! A přesto na konci  tohoto úryvku smlouvání pokračuje, a po šesti dalších zásazích Bůh slibuje, že pokud se najde  pouhých deset, město ušetří. Díky Bohu za Abrahama, že přivedl Hospodina zpět na světlo!

Nebo spíše díky Abrahamovi za Boha a Jeho milosrdenství, které se ukázalo, a za ukázání toho,  jak nám věrnost v modlitbě dovoluje podílet se na Boží milostivé lásce. Bůh nemění smýšlení  – nakonec, On je Bůh. On ale mění Abrahamovo srdce a dělá to tím způsobem, že se zábavným  způsobem umenšuje: „Přece bys neudělal něco takového,“ říká Abraham Hospodinovi, jako  kdyby to On nevěděl, „a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého… Což Soudce vší země  nejedná podle práva?“ Abraham neříká Bohu něco, co už On neví, ale svým způsobem říká on  sám sobě něco o tom, v čem Bohu ještě neporozuměl. Skrze tuto modlitbu, tuto přímluvu  k Bohu se Abrahamovo myšlení a srdce rozšiřují, aby mohl lépe poznat Boží lásku a mít na ní  podíl. 

Modlitba je další z malých cest k růstu v lásce a pokoře. Zřídka je v našem zažívání modlitby  něco úchvatného; obvykle je to velmi obyčejné; ale je to vždy formativní. Když se modlíme,  den za dnem, v dobrém i ve zlém, tak se formuje obyčejné srdce mimořádného muže. Poproste  dnes v modlitbě Pána, aby vám dal odvahu a vytrvalost v modlitbě, kterou nám ukázal  Abraham.

DEN 27. – BUĎTE BDĚLÍ:  VELKÉ ZLO TAKÉ ZAČÍNÁ JAKO MALÉ

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Naplnění našich snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. 

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na své proč. 
  2. Odevzdejte kontrolu
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 19,1–11  

I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého  služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“ Odvětili:  „Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství.“ On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k  němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli. Dříve  než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je,  abychom je poznali!“ Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. Řekl: „Bratři  moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten  vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece  do stínu mého přístřeší.“ Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a  bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a  chystali se vyrazit dveře. Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli  dveře. Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni  nalézt vchod. 

 

Reflexe 

Jestliže domáckost a pohostinnost nabízí spoustu skrytých možností k formování a posilování osobnosti, potom není žádným překvapením, že muži Sodomy, známí pro svou zlomyslnost (viz Gen 13,13 a 18,20), zcela selžou v pohostinnosti. Ve skutečnosti praktikují přesný opak  pohostinnosti, když sobecky chtějí využít cizince ve svůj prospěch a ponížit je, spíše než jim velkoryse nabídnout službu.

Lot chce zachránit čest svých hostů, avšak jeho pohostinnost je pomýlená: nabízí své dcery  podlému davu. Kde muži Sodomy převrací pohostinnost, Lot převrací domácké chování: místo toho, aby obětoval sám sebe a ochránil své dcery, obětuje své dcery, aby ochránil své  návštěvníky.  

Pokud se vám to všechno zdá zvláštní a odporné, je to proto, že to tak je. Zatímco se Abraham  učí něco o obřízce těla, domáckosti a pohostinnosti, tito podlí lidé, a dokonce i Lot, tuto výzvu  nesplňují. Život v komunitě, která má převrácenou morálku, začíná také obracet Lotovu  morální citlivost naopak. Vidíme to nejdříve v malých činech: například když Lot neběží ke  svým hostům jako Abraham; nenabízí jim vybrané maso. A tyto malé kroky mimo ho vedou  k velkému klopýtnutí: nehoráznosti obětování svých vlastních dcer zlým mužům.  

Jak potřebujeme Boží milost! Postavte se před Něj a vezměte si k srdci: na malých věcech  záleží; obnovte svůj pohled na ně. Záleží na společenství, do kterého patříme; znovu se zavažte  ke svému bratrstvu. A nade všechno, na Bohu záleží; dnes v modlitbě si vzpomeňte na Jeho  zaslíbení.

DEN 28. – ŠÍŘKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ 

Jste v Šekemu, zemi, kterou Hospodin ukázal Abramovi 

Naplnění našich snů začíná věrností a vynikáním v malých věcech. 

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na své proč. 
  2. Odevzdejte kontrolu
  3. Ponořte se hluboko do denních rozjímání.  
  4. Zdržte se používání mobilních zařízení v přítomnosti ostatních.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 19,12.14–21.24–26.29  

Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě  patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.“ Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli  vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto  městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. 

Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš,  abys pro nepravost města nezahynul.“ Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho  ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu  odpočinout až za městem. Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej  se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ Lot jim však  odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké  milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě  nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je  jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ I řekl mu:  „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. …“ 

Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak  podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. Lotova  žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. Ale Bůh, když vyhlazoval města toho  okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž  se Lot usadil.

 

Reflexe 

Naše pochybnosti o Lotově spravedlnosti v minulém úryvku se zde potvrzují: tváří v tvář  Hospodinově mocné spravedlnosti Lot zdržuje, váhá a musí být od zla odtažen svými  nebeskými návštěvníky – už podruhé (viz Gen 19,10-11).  

Lotovi zeťové také neobstávají zkoušce: obklíčeni zlými muži nejsou schopni vidět zlo kolem  nich, vidět, že to Pána uráží a vidět pravdu Lotova varování, že Hospodinův soud dopadá  na město. Stejně jako Lotovi jim chybí jasný pohled a ochotné srdce spravedlivého muže. 

Našel tedy Bůh deset spravedlivých ve městě? Ne, zjevně nenašel ani jediného. Ale našel  jednoho mimo město – Abrahama – a pro tohoto jediného jich zachránil pár: „Bůh, když  vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy,“ (Gen 19,29). Bůh ctí Abrahama a jeho modlitby, dokonce i když jde daleko za to, o co Abraham  žádal, když říkal: „Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ Bůh vskutku dělá o mnoho  více. „Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak  by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník!“ (Gen 18,25). Bůh vskutku milosrdně obrací  tuto větu: pro svou věrnost Abrahamovi a slova smlouvy dává pár zlomyslných lidí  (neochotného Lota a jeho rodinu) na stejnou rovinu se spravedlivými (Abrahamem). 

Během své dnešní modlitby reflektuje ohromující milosrdenství Pána a spravedlnost, kterou  vás formuje, i přes všechny slabosti, které zůstávají. Děkujte Mu za Jeho milost, která nás vede  skrze malé věci do velikosti Jeho zaslíbení.

DEN 29. – ČISTOTA A BEZÚHONNOST SRDCE 

Blížíte se k cizím zemím 

Zvuky a kouř se stále drží ve vašich smyslech, ale, když teď znovu putujete s Abrahamem, už  si mnohem více uvědomujete Hospodinovu milost. Po tak dlouhé cestě nastal pro Abrahama  čas začít „žít svůj sen“ – žít to, co mu Bůh slíbil oné noci i při jiných příležitostech. Boží  zaslíbení se zaměřují na Abrahamova budoucího syna, ačkoli Abraham musí pokračovat  v poznávání Hospodina a Jeho cest, aby mohl Abraham vychovat syna, který bude pokračovat  v práci, kterou Hospodin v Abrahamovi započal pro svůj lid, a nakonec i pro celý svět.  Všechno, co se až doposud stalo, vyústí v potvrzení, že Bůh nás volá k něčemu mnohem  většímu, než jsme my sami – být součástí Jeho plánu a Jeho rodiny. Aby nás na to připravil,  neustále nás učí, že se člověk musí naučit sebeovládání, aby se mohl darovat něčemu většímu,  než je on sám. 

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost. Pán vás volá k něčemu velkému, většímu, než si dokážete  představit. To je důvod k radosti. Když se věci zdají těžké, vystavte se v Pánově lásce k vám  a dovolte Mu být vaší radostí.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva. Muži Exodu rozumějí bratrství. Exodus 90 i Den 91  jsou si rovny v cvičení bratrství stejně jako modlitby a askeze. Byli jsme stvořeni, abychom si  pomáhali dostat se do nebe. Pokud vaše bratrstvo nebylo skvělé, je možné, že jste vůči sobě  nebyli dostatečně otevření, nebo hůře, nebyli jste ochotní se navzájem povolat a táhnout se  navzájem neochvějnou láskou.  
  3. Běžte se vyzpovídat. Při reflektování obyčejných věcí tohoto týdne si uvědomíte mnoho  situací, ve kterých v malých věcech klopýtáte. Běžte ke zpovědi a nechte Ježíše Krista udělat  za vás, co pro vás chce udělat, abyste mohli udělat pro svou rodinu to, co pro ně potřebujete  udělat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas. Zhodnoťte své poslední čtyři týdny.  Jaký typ manžela, otce a přítele jste byl? Je to ten, kým chcete být? Ať jsou vaše skutky v tomto  posledním týdnu a nadále aktivní a neustálou odpovědí. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí  za vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 20,1–7.14–18  

Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host  v Geraru. O své ženě Sáře Abraham řekl: „To je má sestra.“ Abímelek, král gerarský, poslal  pro Sáru a vzal si ji. Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou  sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná.“ Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: „Panovníku, což  vybiješ pronárod, i když je spravedlivý? Což mi on sám neřekl: ‚To je má sestra‘? Ano, i ona  řekla: ‚To je můj bratr.‘ Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama.“ A Bůh mu  ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses  proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí. Teď však ženu toho muže navrať,  neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš  se všemi, kteří jsou tvoji.“ 

… Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho  ženu Sáru. Abímelek také řekl: „Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré.“  Sáře pak řekl: „Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe  na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena.“ I modlil se  Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily. Hospodin  totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno. 

 

Reflexe 

Jestli máte déjà vu, není divu. Co Abram udělal faraonovi teď dělá abímelekovi: zneuctí svou  ženu tím, že ji nazve svou sestrou, a přitom se dopustí křivdy na abímelekovi a jeho lidu. Zjevně  vidíme, že změna poslání a změna jména nevede přímo ke změně srdce. 

Hospodin řídí Abrahama mnoha způsoby: skrze promlouvání s ním, skrze Abrahamovu  modlitbu a skrze různé zkušenosti. Ale také dává Abrahamovy pokyny skrze druhé. V tomto  případě je tím druhým abímelek. 

Abímelek možná není Boží vyvolený, ale když jedná „v bezúhonnosti srdce“ (Gen 20,5), jedná  tak s Hospodinovou pomocí. Bůh mu odpovídá: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce  a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil.“ (Gen 20,6). Když si nejsme jistí Pánovým 

voláním nebo nedokážeme rozlišit Jeho hlas, musíme jednat tak jako abímelek – v bezúhonnosti  srdce: s čistým svědomím, s prozíravostí a spravedlností.  

Neuslyšíte Boží hlas vždy zcela jasně, protože se někdy vzdálí, aby nás posílil. Ale proste dnes  Pána, aby, když se to stane, vám dal dar bezúhonnosti srdce a nevinnosti, takže si v nejasnostech  vždy bezúhonnost zachováte. Poproste Pána, aby vám pomohl vidět velikost tohoto daru a  abyste jej mohli přijmout během vašeho dnešního času tiché modlitby.

DEN 30. – NĚCO VĚTŠÍHO, NEŽ JSME MY SAMI 

Blížíte se k cizím zemím 

Bůh nás volá, abychom byli součástí Jeho plánu, Jeho rodiny. Musíme se naučit ovládat se,  abychom se mohli darovat pro něco většího.  

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva.  
  3. Běžte se vyzpovídat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 21,1–7  

Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli  byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. Abraham dal svému narozenému  synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka  obřezal, jak mu Bůh přikázal. Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. Tu Sára  řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“ A  dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna,  ačkoli je stár.“ 

 

Reflexe 

V poslední scéně dostal Abraham od Boha skrze abímeleka příkaz týkající se podstaty  manželství: manželské pouto je něčím větší než jedna osoba, je to něco, co jde za sobeckou  touhu po sebezachování. V Božím plánu jsou Abraham a Sára manželé – a není to ten typ  manželství, kdy jsou prohnanou kooperací sliby zkompromitovány pro pohodlnost, v tomto  případě pro zachování života nebo získání přízně. Spíše jsou manželé ustanoveni pro Boží plán, 

který sestupuje skrze Abrahamova potomka a (což je důležitější) jeho morální formaci, to, jak  se naučí chodit po Božích cestách.  

Možná se to Abraham konečně začal učit, důstojnost manželství jako způsobu, kterým Bůh  znásobuje a formuje svůj lid. Ve zkratce, Abraham je konečně připravený cele důvěřovat  Božímu zaslíbení. Je konečně připravený na to, aby důvěřoval své manželce a její spolupráce  s ním, aby přivedli dítě na svět a poté, skrze morální formaci, na Boží cestu. 

Jde zde o něco mnohem většího, než si nejprve Abraham uvědomuje. Bůh vždy rozšiřuje  Abrahamovy obzory a volá ho k něčemu většímu, než je on sám. Rodina, společenství, víra – všechny tyto plány a skupiny jdou za hranici jednotlivce. Boží plány jsou vždy velké; vždy nás  vedou za hranice nás samotných – nejprve k Bohu, ale také k zaslíbením, která nám ukazuje. 

Velikost zaslíbení a připravenost na přijetí zaslíbení jsou dvě odlišné věci. Abraham potřeboval  čas a výcvik, aby mohl přijmout plod Božího zaslíbení ve svém životě: jeho syna Izáka, syna  jeho manželky Sáry. Jak často jste doufali v Hospodinovo zaslíbení týkající se něčeho, po čem  jste opravdu toužili – práce, manželky, dítěte, úspěchu v nějaké podobě? Když se vám toho ve  vašem čase nedostává, uvědomujete si, že se možná potřebujete ještě něco naučit předtím, než  budete připraveni to přijmout? 

Poproste Pána, aby vám pomohl otevřít uši, abyste slyšeli, co vás ještě chce naučit, a abyste  byli ochotní přijmout tyto lekce od kohokoli, koho si zvolí: Jeho samého v modlitbě, někoho  ve vašem životě, přítele, nebo někdo, od koho byste se to nejradši neučili. Poproste Jej, aby  vám otevřel srdce pro lekce, které má pro vás ještě nachystané.

DEN 31. – „HOSPODIN VIDÍ“ 

Blížíte se k cizím zemím 

Bůh nás volá, abychom byli součástí Jeho plánu, Jeho rodiny. Musíme se naučit ovládat se,  abychom se mohli darovat pro něco většího.  

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva.  
  3. Běžte se vyzpovídat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 22,1–2.4–14  

Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu  jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija  a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ … Když se Abraham třetího  dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem  půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ Abraham vzal dříví k oběti zápalné  a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého  otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a  dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si  vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál. 

Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví,  svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham  ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá  Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj  na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl  svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna.  Tomu místu dal Abraham jméno „Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se  uvidí.“ 

 

Reflexe 

„Hospodin vidí“ – je útěcha vědět, že Pán je pozorný, připravený a chce nám dát, cokoli  potřebujeme. Ale každé Boží zaslíbení od nás mnoho vyžaduje. Boží zaslíbení Abrahamovi  od něj žádalo mnoho: „Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého  jediného syna.“ (Gen 22,12). 

Boží zaslíbení přináší útěchu, ale také jistý druh bázně – ne podlézavé bázně, která se krčí před  mocným, despotickým pánem; ale synovské bázně, bázně před tím, že bychom selhali  v milování našeho otce tak, jak bychom měli. Správný způsob, jak milovat našeho nebeského  Otce, je dát Mu své všechno – stejně jako Abraham.  

„Hospodin vidí.“ Abraham dává tomuto místu jméno orientované na budoucnost, ale může to  udělat až poté, co to opravdu Hospodin vidí. A Hospodin uviděl a postaral se, ale pouze poté,  co byl Abraham připravený vrátit Bohu to nejcennější, co měl – svého dlouho očekávaného  syna. To znamená, že když nás Bůh volá, abychom dávali, a před tím, než se postará, máme  pouze Jeho slib, na který můžeme spoléhat, i když třeba stojíme tváří v tvář obrovské oběti. 

Poproste Pána, aby vám dal pevnou důvěru v Něj, i když nevíte, co pro vás má připravené.  A kdykoli zakusíte Jeho věrnost, poproste Ho, aby vám pomohl si ten případ zapamatovat jako  příklad Jeho pozorné péče, takže se „Hospodin vidí“ může stát pevným základem vaší důvěry  a naděje v budoucnost: „Hospodin vidí a postará se.“

DEN 32. – HOST,  PŘISTĚHOVALEC…  A KNÍŽE?  

Blížíte se k cizím zemím 

Bůh nás volá, abychom byli součástí Jeho plánu, Jeho rodiny. Musíme se naučit ovládat se,  abychom se mohli darovat pro něco většího.  

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva.  
  3. Běžte se vyzpovídat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 23,1–9.17–19  

Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života. Zemřela v Kirjat-arbě, což je  Chebrón v kenaanské zemi. Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji. Pak  od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům: „Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás  do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil.“ Chetejci Abrahamovi odpověděli: „Slyš nás,  pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo  z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít.“ Abraham se nato Chetejcům, lidu té  země, uklonil a promluvil k nim dále: „Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte  vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova, ať mi přenechá svou makpelskou  jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych  měl vlastní hrob.“ 

Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní na něm a všechno  stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem, do Abrahamova majetku před očima Chetejců,  všech, kdo měli přístup do rady v bráně jeho města. Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil  v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi.

 

Reflexe 

Abraham popisuje sebe samého jako „hosta a přistěhovalce“ v zemi Chetejců; Chetejci  odpověděli tím, že ho nazvali „knížetem Božím“ (Gen 23,4-5). Může být pravdou oboje? 

Oba popisy padnou jak pro Abrahama, tak pro nás. Žijeme jako děti zaslíbení, jako Abraham,  žijeme zde jako hosti a přistěhovalci. Ať už nám Bůh dá jakoukoli útěchu nebo čehokoli  dosáhneme s Jeho pomocí, nemůžeme se k tomu plně připoutat nebo začít žít usazeni ve svých  životech zde. Důvod je jednoduchý: Bůh pro nás má vždycky mnohem víc. Jeho slib hojného  života nepoukazuje jen na materiální věci nebo na světské úspěchy. To bychom Boží zaslíbení  zredukovali na to, co se nazývá „evangeliem blahobytu“: víru v to, že pokud budeme věrní  Bohu, budeme zdraví, bohatí a úspěšní dle měřítek světa. Bůh chce nalézat srdce vymodelované  podle Jeho, životy tvrzené a broušené utrpením a odstupem. To nevylučuje světské úspěchy,  ale znamená to, že si musíme ustanovit priority a držet se nezaujatě vůči těmto světským  úspěchům. Protože je naším konečným cílem podílet se na Božím věčném životě, jsme opravdu  v tomto životě hosty a přistěhovalci. 

Ušlechtilost našeho povolání k něčemu mnohem většímu, než jsme my sami a náš úspěch, nás  však dělá velkými knížaty, dokonce i v tomto životě. Se srdci vyznačovanými ušlechtilou  odvahou, milující velkorysostí a praktikovanou moudrostí se staneme něčím jako knížaty bez  ohledu na to, jaký profesní status za tu dobu získáme.  

Zeptejte se sami sebe před Pánem: Přijali jste své ušlechtilé, královské postavení Božího syna?  Jak by vypadal váš život, jestli byste zcela důvěřovali této identitě a podle ní jednali? Poproste  dnes Pána, aby ve vás potvrdil velikost této identity.

DEN 33. – MÍT PODÍL NA ÚSPĚCHU  

Blížíte se k cizím zemím 

Bůh nás volá, abychom byli součástí Jeho plánu, Jeho rodiny. Musíme se naučit ovládat se,  abychom se mohli darovat pro něco většího.  

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva.  
  3. Běžte se vyzpovídat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí  za vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 24,1–2.4.10–15  

Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal. I řekl Abraham  služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: „…Půjdeš do mé země a do  mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka.“ 

Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi  svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova. Před městem  zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu.  Tu řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství  mému pánu Abrahamovi. Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu.  Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: ‚Jen pij, a také tvé  velbloudy napojím,‘ předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému  pánu prokázal milosrdenství.“  

Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova  bratra Náchora. Měla na rameni džbán.

 

Reflexe 

Nejlepším druhem úspěchu je sdílený úspěch. Abrahamův služebník se modlí: „Hospodine,  Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu  Abrahamovi.“ (Gen 24,12). V této věci je vztah Abrahama a jeho služebníka nesoutěživý.  Abrahamův úspěch a úspěch jeho služebníka stojí a padá dohromady. 

Mnoho z toho, co nám Pán dává, je zamýšleno tak, abychom to sdíleli s ostatními; On nám dává  úspěchy, které nejenom, že neberou ostatním jejich úspěchy, ale navíc často na úspěchy  ostatních spoléhají. Ne vždy to funguje tímto způsobem: v basketbalu jsou vítězové a poražení.  Ale i přesto je zde mnoho sdílených dobrých věcí. Dobré sportovní chování, čestná soutěž,  zlepšování dovedností – všechno z toho může být dosaženo všemi, nehledě na vítěze či  poražené.  

Podstatou není snižovat význam vítězství skrze dokonalost nebo dát všem cenu za účast. Spíše  je to chápat, že soutěže jakéhokoli druhu jsou tu proto, aby sloužily vyšším a ušlechtilejším  cílům. Když jde o následování Boha v našem životě, našich přátel ve víře nebo rodiny doma, je  důležité pamatovat si, že opravdový úspěch každého z nás a všech dohromady často vzájemně  souvisí.  

Bojujete s něčím, co můžete přednést Pánovi v modlitbě? Jsou to boje, které se zdají být soutěží  nebo zápasem – se sebou samým, s Bohem nebo s ostatními? Poproste Ho, aby vám pomohl  rozlišit, jestli existuje šance pro úspěch obou stran, abyste zvětšili svůj úspěch, ale zároveň  úspěch vašeho přítele, kolegy… Potom Mu poděkujte za Jeho štědré dary, které máme sdílet a  dosahovat jich společně s druhými.

DEN 34. – VĚRNÍ PŘÁTELÉ 

Blížíte se k cizím zemím 

Bůh nás volá, abychom byli součástí Jeho plánu, Jeho rodiny. Musíme se naučit ovládat se,  abychom se mohli darovat pro něco většího.  

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva.  
  3. Běžte se vyzpovídat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí  za vás. 

Otče náš… 

Genesis 24,26–27.34–35.37–38.40–48  

Tu padl muž [služebník] na kolena, klaněl se Hospodinu a řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh  mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě  až do domu bratří mého pána. … Jsem služebník Abrahamův. Hospodin mému pánu velmi  požehnal, takže je zámožný.  

…Mne pak můj pán zavázal přísahou: ‚Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, v  jejichž zemi sídlím. Půjdeš do domu mého otce a k mé čeledi a vezmeš odtamtud ženu pro mého  syna. Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého posla a dá tvé cestě zdar. Ty pak vezmeš  pro mého syna ženu z mé čeledi a z domu mého otce. Svého závazku se zprostíš tehdy, když  dojdeš k mé čeledi: Nedají-li ti ji, budeš svého závazku zproštěn.‘  

Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: ‚Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!‘ Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu, řeknu: ‚Dej  mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody.‘ Jestliže mi ona řekne: ‚Jen se napij, a také tvým  velbloudům načerpám,‘ bude to žena, kterou synu mého pána předurčil Hospodin. 

Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k  pramenu a čerpala vodu. Řekl jsem jí: ‚Dej mi prosím napít!‘ Rychle spustila džbán s ramene  a řekla: ‚Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.‘ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy.  Pak jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?‘ Odvětila: ‚Jsem dcera Betúela, syna Náchora, kterého mu  porodila Milka.‘ Navlékl jsem jí tento kroužek do nosu a náramky na ruce. Padl jsem na kolena  a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl  pravou cestou, abych mohl dceru pánova bratra přivést pro jeho syna. 

Reflexe 

V prostém svědectví Abrahamova služebníka nacházíme dvě ústřední témata, která se během  těchto posledních pár týdnů objevovala: Boží vznešené pozvání a důležitost společenství ve věci správné odpovědi na toto pozvání. Všichni jsme jednotlivě pozváni k velkému cíli, ale  sami tohoto cíle nedosáhneme. 

Příslib, který dal Bůh Abrahamovi, přesahuje délku jeho života, takže potřebuje potomka, který  bude schopný se oženit, mít děti a pokračovat na cestě Hospodinově. Abraham svěřuje velkou  část toho všeho svému věrnému služebníkovi – musí se spolehnout na někoho jiného, aby  započal Hospodinův plán s ním a jeho rodinou. Rebeka skrze svou pohostinnost (jako dříve  Abram se svými andělskými hosty) potvrzuje, že také ona má spolupracovat na Božím plánu,  aby podporovala Izáka skrze svátost manželství. 

Hospodinovy plány jsou velké, žádají od nás mnoho a nachází v nás tajné zdroje ušlechtilosti.  Také však překračují naše vlastní prostředky a nutí nás, abychom se spoléhali na druhé,  abychom tvořili pevná přátelství a abychom byli moudří v tom, komu se zavážeme, ať už  v manželství nebo v kterémkoli pravém přátelství.  

Vzdejte Pánu díky za své bratrstvo a za pravá přátelství, kterými vás obdaroval. Kde možná  přátelství trochu vázne nebo bojuje, poproste Ho o dar nalezení věrného, spolehlivého přítele,  který vám pomůže chodit po Božích stezkách.

DEN 35. – PŘÍBĚH POKRAČUJE 

 

Blížíte se k cizím zemím 

Bůh nás volá, abychom byli součástí Jeho plánu, Jeho rodiny. Musíme se naučit ovládat se,  abychom se mohli darovat pro něco většího.  

 

Disciplíny 

  1. Vzpomeňte si na svou radost.  
  2. Zůstaňte věrní setkáním bratrstva.  
  3. Běžte se vyzpovídat.  
  4. Travte se svou rodinou každý den ničím nerušený čas.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. 

 

Otče náš… 

 

Genesis 25,7–11  

Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let. I zesnul Abraham a  zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu. Jeho synové Izák a Izmael  ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre. To  pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára. Po  Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě  vidí. 

 

Reflexe 

„Nikdo nemá větší lásku než ten, který položí svůj život za své přátele.“ (J 15,13). Nakonec  jsme všichni povoláni položit svůj život za své přátele, svou rodinu, za ty, které miluje. Je to  však nejen věc obětování svého života pro smrt; mnohem více je to o věnování naše života  pro život. Znamená to darovat sami sebe, zcela a naprosto, v životě i ve smrti, pro druhé.  

„I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.“ (Gen 25,8). Abraham byl mužem víry, který věřil v Boží zaslíbení a stal se patriarchou všech  potomků, národů a králů, kteří jej následovali. Abraham nebyl dokonalý, ale Bůh vlídně shlíží na věrná srdce. Proto nakonec Abraham umírá požehnanou smrtí se vším, v co by člověk mohl  doufat… a se vším, v co by člověk ani doufat nemohl, pokud by nebylo Boha a jeho příslibů:  největším darem je totiž být součástí Boží rodiny, stvrzené Jeho smlouvou. Abraham  dennodenně obětoval svůj život pro Pána. Dokonce i ve smrti se odevzdává uskutečnění Božího  plánu: „Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi.“ (Gen 25,11). 

Předchozí týdny nás přivedly až sem. Od nového začátku jsme se rozhodli risknout následování  Boha na této ušlechtilé, odvážné cestě, abychom byli přetvořeni zejména v malých věcech  našeho života a abychom dokázali přijmout povolání dát svůj život do služeb něčeho většího,  než jsme my sami. Zítra ráno se probudíte na vrcholku Skaliska smlouvy. Na novém obzoru  budete moci spatřit Špičku potomků, další vrcholek Odlehlé oblasti Dne 91. 

Cesta na vrchol Špičky potomků je túrou posledními kapitolami knihy Genesis, kde jsou  bratrstva zkoušena a formována v oblasti rodinného života. Výstup vyžaduje bližší pohled na  to, jaký vztah máme k těm, kteří nám jsou nejblíže. Na tomto výstupu zhodnotíme, jak si  vedeme, nebo nevedeme v odevzdávání sebe sama pro svou rodinu a přátele.  

Před vámi je cesta, svolejte své bratry, naplánujte si začátek Špičky potomků, odhodlaně  pokračuje ve své formaci a v následování Krista.