1. Oáza reflexe

DEN 1. – POČÁTEK

Nacházíte se mimo čas a prostor

Dorazili jste do místa občerstvení. Během Exodu 90 jste následovali Izraelity z otroctví Egypta na pokraj země zaslíbené, kde jim Mojžíš dal na výběr: život, nebo smrt. Vy jste si zvolili život – trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně. Abyste dokázali volbu života docenit, během tohoto duchovního cvičení se vrátíte nazpět k jediné knize Písma, která předchází knihu Exodus: Genesis. Její jméno znamená „začátek“ – a to je přesně i tam, kde začínáme Oázu reflexe na vaší cestě Dnem 91 – „Na počátku“.  

 

Ukazatele

1.Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu. Oceňovat dary, které vám Bůh dal v Exodu 90, dokážete tak, že za ně budete stále vděčni. Před tím, než se napijete z nové sklenice, na chvíli se zastavte a pozdvihněte tuto číši ve vděčnosti k Bohu. Zastavte se na tak dlouho, abyste Bohu dokázali poděkovat za nějaký konkrétní dar. Nezáleží na tom, jestli budete vděčni stále za jednu a tu samou věc, nebo budete stále přicházet s něčím novým. Jen buďte konkrétní. Například: „Bože, děkuji Ti za to, že jsi mě osvobodil od závislosti na mém telefonu.

2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. Ať už vytrváte v obětování se ledovým sprchám, nebo se vrátíte k horkým, pokračujte v tom jako ve vnějším aktu lásky pro druhé.

V tomto cvičení to dáte najevo tak, že se před každou sprchou pomodlíte Otče náš za někoho, na kom vám záleží. Tím vám bude připomínán dar ledových sprch, které jste podstupovali.

Zároveň vám to však pomůže, abyste nesklouzli zpět do světa sebeobslužného pohodlí, který jste zanechali. Čím více jsme zaměřeni na dobro ostatních, tím se stáváme méně náchylnými k užívání dober světa (jako horkých sprch) mimo jejich zamýšlený účel.

3.Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. Během času stráveného v Oáze reflexe zůstaňte přítomní s lidmi kolem vás tak, že před nimi nebudete používat svůj telefon. Zvažte, jestli si ho nedat na tichý režim a zkontrolovat ho jen tehdy, když s ostatními nejste.

4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby. V tomto duchovním cvičení, ale i nadále ve Dni 91, si každý den vyhraďte minimálně 20 minut na tichou, nerušenou kontemplativní modlitbu. Můžete-li modlitbě dát víc, potom tak učiňte. Co je 20 minut denně? Není to od nás velkorysost – jak zdůrazňuje svatý Tomáš Akvinský – náboženství je pouhá spravedlnost. Je to povinnost nás jako milovaných tvorů. Zařaďte modlitbu do svého denního programu, a pokračujte v životu v modlitbě i dnes.

5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností). Církev stanovuje všechny pátky celého roku jako dny pokání. V její moudrosti nás volá k postu od masa po všechny pátky, kromě slavností. Pro některé tato oběť nebude natolik dostatečná, aby dokázali udržet svůj apetit na uzdě. Máte-li tento problém, řekněte o něm své kotvě a nastavte si lepší parametry, které vám pomohou uchovat si nově nalezenou kontrolu. (Zvažte posunout toto cvičení výš a přidat do tohoto postu např. půst od sladkých nápojů.) V čas slavností tato disciplína neplatí.

6. Uspořádejte hostinu. Jednou z asketických disciplín Oázy reflexe je také uspořádat hostinu. Vaše hostina může být pro kohokoli: vaše bratrstvo, rodinu, přátele, nebo pro sousedy z ulice.
Více o tom, jak slavit, se dočtete od třetího dne do pátého, ale nemusíte do té doby čekat, abyste mohli uspořádat svou první ze tří hostin. Naplánujte si den a oslavte Pána touto slavností. 

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.


Otče náš…


Genesis 1,1
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 

Reflexe

Vítejte ve Dni 91 a v duchovním cvičení Dne 91, Oáze reflexe. Většina z vás poprvé dokončila

Exodus 90. Pro některé to byl druhý Exodus 90. A pro pár ostatních se Exodus stal každoroční zkušeností duchovní obnovy vás a vašeho bratrstva. Bez ohledu na to, kolikrát jste si již Exodem prošli, vám blahopřejeme k dokončení devadesáti dní očištění. Za vaši farnost, rodinu a Církev vám děkujeme. 

V průběhu četby knihy Exodus jste, vědomě či nevědomky, začali více a hlouběji číst Písmo. Nyní, ve Dni 91, máte možnost denně se Slovem pokračovat. Jak se nacházíte na břehu Oázy reflexe, dovolte Mu, Slovu, aby vás vedlo. Díky tomu ochutnáte plody pokračující formace ve vaší cestě životem. Nyní se však vraťme k rozjímání nad dnešním úryvkem z Písma. 

Jedním z nejlepších důkazů smyslu Písma je Písmo samo. Órigenés, teolog třetího století, napsal: „Všechno, co bylo stvořeno, bylo stvořeno ‚na počátku‘, to znamená v Spasiteli.“ Abychom Órigenovu vhledu přidali na závažnosti, obracíme se k prvním slovům Janova evangelia: 

“Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ (J 1,1-3)

Jan nám říká, že Slovo je jak u Boha, tak Bůh, a to od samotného počátku. To znamená, že nikdy neexistovala doba, kde by některá osoba Trojice – Otec, Syn, nebo Duch svatý – nebyla přítomná. Vždy všechny osoby existovaly. Kdo je to Slovo? Jen o pár veršů později nám Jan dává nápovědu: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy,“ (J 1,14). Už jen z těchto veršů se můžeme dozvědět, že Slovo je samotný Ježíš Kristus, který se stal tělem, aby založil svou Církev a vysvobodil nás od smrti. 

Svět, a vše stvořené, bylo stvořeno v Synu, v Ježíši Kristu. V této jednadvacetidenní zastávce na břehu Oázy reflexe se podíváme na to, co to znamená řádně slavit, budeme reflektovat svou poslední zkušenost s Exodem 90 a odhalíme naši potřebu stálé formace našich životů. To vše, skrze první tři kapitoly knihy Genesis, povede ten, který je samotným Slovem. Dnes vstupte do vaší dvacetiminutové kontemplativní modlitby přinesením hluboké vnitřní odpovědi Pánu na následující otázku: znáte Slovo? Potom Jej poproste, aby vám dal ještě větší neochvějnou touhu Ho znát více.       

DEN 2. – FORMA

Zvolili jste si život, trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně. Oáza reflexe a váš Den 91 začínají „na počátku“.


Ukazatele

  1. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.
  2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou.
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními.
  4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby.
  5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností).
  6. Uspořádejte hostinu.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91.

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.


Otče náš…


Genesis 1,2

Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.


Reflexe

Včera jsme četli o tom, že Bůh stvořil nebe a zemi. Dnes čteme, že nebe i země byly ve stavu bez řádu, „země byla pustá a prázdná“, když byly stvořeny. Svatý Ambrož, teolog čtvrtého století a církevní otec, vysvětluje, jak nám absence formy v okamžiku stvoření pomáhá pochopit, že všechno bylo Bohem stvořeno z ničeho, „neboť by poté mohlo být předpokládáno, že všechno vlastně nebylo stvořeno [Bohem].“ Svatý Ambrož poukazuje na fakt, že podstata (či řád) věcí také byla Bohem stvořena. Pokud by Písmo jasně nedeklarovalo ve verších knihy Genesis, že Bůh zařídil Stvoření, mohli bychom se domnívat, že podstata věcí, jejich tvar nebo vzhled vždycky existovaly, a to nehledě na Boha. Místo toho nám Slovo odhaluje, že Bůh stvořil všechno z ničeho a zároveň stvořenému dal formu a řád. Bůh měl svůj plán a řád života pro všechno, co jest, včetně nás samotných.

Svatý Augustin zdůrazňuje, že tento verš z knihy Genesis je rovněž metaforou pro beztvárnost lidského bytí, které je „beztvaré, dokud není obráceno ke svému Stvořiteli.“ Pouze tím, že se obrátí ke svému Stvořiteli, „může být formováno a přestane existovat v propasti, může být osvíceno a přestane být ve tmě.“ My všichni, lidé zkažení hříchem, víme, jak jednoduché je žít v životě bez řádu. Naše dny jsou plné rozháraných tužeb, myšlenek, skutků, činností, ba dokonce i priorit. Pokud chceme, aby naše životy dostaly pevný řád, znovuzískaly svou zamýšlenou vnitřní formu, pak se musíme dennodenně rozhodovat obrátit se k našemu Stvořiteli. Duch Boží se nad námi neustále vznáší a vede nás k Bohu, abychom získali svou pravou formu a stali se správně uspořádanými.

To je to, čemu křesťané říkají „formace“. Ale jak taková formace probíhá? Jak náš vnitřní i vnější život může nabrat ten správný tvar, „povahu“, „známku“ Boha samého? Jedině tak, že se Boží vůli neustále odevzdáváme a jsme stále pozorní vůči Jeho milosti v každém detailu našeho života. Je to pomalý, ale stálý proces. Tak jako údolí není vyhloubeno do své působivé hloubky bez pomoci pomalé, ale mocné řeky, tak i my musíme dovolit Božím vodám, aby se přes nás převalily a tekly, pomalu a jistě – i když tato Boží formace není zrovna pohodlná. Formace Dnem 91 není pouhým slabým odvarem Exodu 90. Je to proces, který nás dennodenně ponořuje do proudu živé vody. Tato voda má moc hlouběji očistit důsledky hříchu a smrti ve vašem životě. Ona vás obrátí k vašemu Stvořiteli a pomůže vám, abyste se mohli formovat v hlubokého a ctnostného člověka, jakým vás touží mít vaši bratři, rodina i Církev. 

Bůh je vždy rád, když Ho uznáme jako našeho Stvořitele a dáme Mu volnou ruku k tomu, aby v nás dokončil své formativní dílo. Vychutnejte si radost z toho, jak vás Pán formuje do takového člověka, jakého vás zamýšlel. Až budete vstupovat do dnešní tiché modlitby, proste Ducha svatého, aby se přes vás převalil, obrátil vás k vašemu Stvořiteli, a žádejte Ho, aby pokračoval ve svém díle očišťování zkažeností vaší hříšné povahy. Potom Mu naslouchejte.

DEN 3. – PROSTUPUJÍCÍ SVĚTLO

Zvolili jste si život, trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně. Oáza reflexe a váš Den 91 začínají „na počátku“.


Ukazatele

  1. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.
  2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou.
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními.
  4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby.
  5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností).
  6. Uspořádejte hostinu.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.


Otče náš…


Genesis 1,3-5

I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.


Reflexe

Podívejte se zblízka na to, co Bůh tvoří v prvním dni: světlo. Netvoří tmu a neposuzuje ji jako dobrou nebo špatnou, ale tvoří světlo a vidí, že je to dobré. Svatý Augustin to vysvětluje: „Nečteme zde ‚Bůh stvořil tmu,‘ protože tma je pouhou absencí světla.“ Ve skutečnosti „Bůh udělal rozdíl mezi světlem a tmou.“ Díky tomuto rozdělení jim potom mohl dát jména, „protože je oddělil a dal řád všem věcem, aby mohly být rozlišeny a mohly dostat jméno.“ Proto „Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí,“ (Gen 1,5).

Také si všimněte přítomnosti světla navzdory absenci slunce. Slunce je stvořeno až čtvrtého dne, aby určovalo den. Ano, to znamená, že „dny“ stvoření nutně neodpovídají sedmi 24hodinovým dnům; je zde však ještě mnohem víc. Tato pasáž zdůrazňuje důležitost světla. Světlo je zprostředkovatelem všeho vidění a vědění. Svatý Ambrož říká, že „dobrý Tvůrce vyslovil slovo světlo, aby mohl odhalit svět a naplnit ho září, a učinit ho tak po všech stránkách krásným.“

Během doby v Exodu 90 jsme se skrze každodenní modlitbu a svátosti otvírali setkání s Tvůrcem světla. Když se postavíme do přítomnosti Ježíše Krista, „Světla světa“ (J 8,12), naplní září každou temnou část našich životů. Zakusili jsme trochu tohoto světla v těch devadesáti dnech, a to zvláště v Eucharistii a svátosti smíření. Teď se ocitáme ve Dni 91, žijíce ve světle jako nikdy předtím. To je něco, co dokonce andělé Boží pokládají za hodné slavení (viz Lk 15,10). Vezměme si proto příklad od andělů a slavme. 

Prvním krokem k dobrému slavení je uvědomit si, že smyslem slavení je vážit si ceny toho, co slavíme. Tím pádem se musíme dostat dál než k „soukromé oslavě“, máme pozvat naše bratry a sestry, aby se k naší oslavě připojili (viz 1 Kor 12,26). Během této zastávky v Oáze reflexe slavíme větší svobodu, větší světlo, které z našich životů nyní jasně vyzařuje. Ne, že jsme dorazili na konec a už se nemusíme dále snažit a bojovat. Nehledě však na vaše zbývající nedokonalosti, ať jste si vedli jakkoli dobře nebo špatně při Exodu 90, bylo vám během těchto devadesáti dnů dáno mnoho darů. Slavit znamená pozastavit se nad tím, abychom si uvědomili, jaké dary jsme dostali, a slavili a chválili Boha za vše, co nám dal. 

Během vaší dnešní modlitby buďte vděčni. Vzdávejte díky Pánu, zazpívejte Jeho velkému jménu píseň chvály, skloňte se před Jeho nebeským trůnem, a poznejte Otcovu bezmeznou lásku k vám. Potom Ho nechte, aby vás vedl ve slavení vašeho bohatého života v Něm. Naslouchejte, až vám ukáže hojné milosti, které vám dal; milosti hodné oslavy.

DEN 4. – PROČ SLAVÍME

 Zvolili jste si život, trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně. Den 91 začínají „na počátku“.

 

Ukazatele

  1. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.
  2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou.
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními.
  4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby.
  5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností).
  6. Uspořádejte hostinu.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  

 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.

 

Otče náš…

 

Genesis 1,6-8

I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.


Reflexe

Dnes „se objevuje klenba nad vodami“ a tím i země, jak Bůh odděluje nebe od vod. Vesmír, ač prázdný, se začíná formovat.

Před tím, než se dostaneme moc daleko v tomto sedmidenním příběhu, poodstupme, abychom se podívali, co se skutečně děje. Na začátku „Bůh ‚stvořil nebe a zemi,‘ což je fráze poukazující na vše, co existuje, jak duchovní, tak tělesné,‘ (viz KKC 290). Ale hmota stvoření je bez tvaru. Ve své knize Otec, co plní sliby Scott Hahn popisuje, jak „Stvořitel odpověděl na problém beztvarosti země v prvních třech dnech [stvoření].“ V tom, co jsme zatím pokryli, je to zřejmé.

Prvního dne Bůh oddělil světlo od tmy, a stvořil tak cyklický čas dne a noci. Potom Druhého dne (dnešní čtení) Bůh oddělil nebe od vod, a tím dal formu samotnému prostoru. Zítra uvidíme, jak oddělení a formace pokračuje tím, že se vody nahromadí na jedno místo pod nebem a ukáže se souš, a země se zazelená zelení a nese plody.

Ačkoli jsou čas, prostor a zeleň stvořeny v prvních třech dnech, vesmír zůstává prázdný. Nejsou žádná světla na není, žádní ptáci ve vzduchu, žádné ryby v moři. Na zemi jsou rostliny, ale nejsou zde žádné bytosti, aby po zemi chodili, a žádné myslící bytosti, které by zlaté brambory země proměnili v hluboce osmažené hranolky. (To je tragédie.)

Ale Stvořitelův plán zde nekončí. Bůh vyřeší problém prázdnoty kosmu v dalších třech dnech (čtvrtém, pátém a šestém). Mějte oči otevřené, a během dalších pár dní uvidíte, jak to Bůh udělá. 

Bůh vidí potřebu formy a plnosti stvoření. Už jste se aktivně rozhodli začít svou cestu formace, a to zahrnuje jak půst, tak nalezení plnosti skrze slavení.

Slavení posvěcuje den. To proto jsou všichni věřící povoláni, aby o nedělích a slavnostech nepracovali. Oslava vyjadřuje vděčnost za dobro v životě. Uznává hodnotu a cenu nějaké události tím, že ji prohlásí za hodnou slavení. Včera jste se podívali na svých devadesát dní v exodu a vzdali Pánu dík za mnohé milosti, které jste se svým bratrstvem dostali. Oslavit to znamená vyjádřit vděčnost Pánu, a ještě víc Ho uctívat za tyto milosti.

Odmítnout slavení znamená shodit nebo přehlížet milosti, které nám Pán dává. Je typickým pokušením ďábla, aby naši pozornost směřoval k našim hříchům a nedostatkům, abychom tak ignorovali milost, které se nám dostává. Pokud se této myšlence podvolíme, Satan tak uspěje ve snaze odvést naši pozornost od vděčnosti a od Boha. Pravé slavení nám pomáhá udržet svůj zrak na Bohu, na Tom, který dává dar každého nádechu. 

Takže slavte! Ve vděčnosti za všechna požehnání, která vám Bůh dal skrze vašich devadesát dní, slavte. Na výročí vaší svatby, dne, kdy jste byli pokřtění, dne, kdy se narodil váš syn či dcera, dne, kdy Pán přivedl vašeho kamaráda zpět k Církvi, slavte. Každou neděli, kdy Církev slaví vzkříšení Krista, prokažte svou vděčnost za požehnání proběhlého týdne slavením Dne Páně. 

Poproste dnes Pána, aby vám otevřel oči k takovým darům a skutkům vděčnosti, jakým je slavení. 

DEN 5. – JAK SLAVIT

 Zvolili jste si život, trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně.

Den 91 začínají „na počátku“.


Ukazatele

  1. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.
  2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou.
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními.
  4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby.
  5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností).
  6. Uspořádejte hostinu.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.


Otče náš…

 

Genesis 1,9-13
I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí.

 

Reflexe
Órigenés nás povzbuzuje: „Pracujme proto, abychom nahromadili ‚vodu pod nebem,‘ a odhazovali ji od nás.“ Tento třetí den stvoření má pro naše životy hlubší dopad. Órigenés si vodu vysvětluje jako „hříchy a neřesti našeho těla“ a souš jako „naše těla“ samotná. Vysvětluje tyto verše jako povolání k odstranění hříchu a neřesti, abychom mohli vystoupit z vody do světla. Protože pouze ve světle může být země (tedy my samotní) schopná nést plody. 

Každé skutečné ovoce je vnějším skutkem Boží lásky k nám. Když jsme osvěženi šťavnatou jahodou, zahřáti výtečnou broskví, nebo naplněni radostí z dobré lahve vína, měla by se naše mysl upnout k dobrotě Hospodina. Slavení nám v tom může pomoci. Správné slavení zahrnuje tři věci: shromáždění lidí, dobré jídlo a pití, a, jak už jsme zmínili, něco hodné slavení, jako Tělo Kristovo. 

Církev jako Tělo Kristovo nás volá ke slavení tím, že nás shromažďuje ve slavení neděl a jiných slavností. Takže když slavíme i jiné události, měli bychom svolat nějakou část Těla Kristova.

Prakticky řečeno to může vypadat tak, že svoláte svou rodinu kolem večerního stolu, své bratrstvo na grilování, nebo pozvete své sousedy či lidi z kostelní lavice sedící vedle vás na mši na nedělní snídani, i když je neznáte… ještě ne. 

Náš hřích způsobuje, že neneseme ovoce. To, že se zdržíme jídla, abychom předešli hříchu a jeho důsledkům, je časem ověřená křesťanská praxe. Na druhou stranu, když přijde čas slavení, dobré jídlo by se mělo užívat. Dovolte chuti, slanému i sladkému dovést vás k setkání s dobrotou Otce, který vám nedává pouze plod révy, ale také plody vašeho křesťanského života. Oslava není cvičení v sebeuspokojování; je to čas, kdy máme obrátit svá srdce k Bohu. Sebeuspokojení říká: „Ten kus dortu vypadá chutně, dobře na pohled, a určitě mě učiní moudrým. Dám si jej k obědu.“ Tento způsob smýšlení vede k problémům. Jeden kus dortu se může rychle zvrhnout v časté sladkosti, bezmyšlenkovité pozobávání, dvacet kil navíc a žádnou energii hrát si se svými dětmi či vnuky. 

Církev nám dává krásný balanc a rytmus života, s časem postu i časem slavení. Určuje pátky po celý rok jako dny pokání a zdržování se masa na památku Kristovy smrti na kříži. Určuje neděle jako dny oslavy Jeho vzkříšení. V této rovnováze, ať už v postu nebo ve slavnostech, jsme povoláni upřeně hledět na Pána. 

Zamyslete se nad svým vztahem k jídlu a pití. Zeptejte se dnes Pána, jak Jej můžete lépe ctít a milovat více svou rodinu skrze rytmus postu a slavení. 

DEN 6. – LIDÉ POTŘEBUJÍ VLÁDCE

 Zvolili jste si život, trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně. Den 91 začínají „na počátku“.

Ukazatele

  1. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.
  2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou.
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními.
  4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby.
  5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností).
  6. Uspořádejte hostinu.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.


Otče náš…


Genesis 1,14-19

I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.


Reflexe
V prvních třech dnech byl stvořen čas, prostor a život, a problém beztvarosti byl vyřešen. Také byly stvořeny tři podstatné prvky pro lidské přežití: světlo, voda a jídlo. Tři říše teď stojí a potřebují vládce. Uvědomte si, že zde mluvíme o vládnutí v zájmu plodnosti a míru. V souvislosti s tím, když později mluvíme o Božím vládnutí nebo řekneme, že Bůh vládne, myslíme tím, že On je zdrojem dobra, života a řádu, a dává ve své lásce do harmonie všechno, aby to mohlo správně růst do dobré a pravé formy. Neznamená to, že je tyranem sužující své poddané.

Dnes vidíme, jak Tvůrce učinil slunce, aby vládlo dni, a měsíc, aby vládl noci. Spolu s hvězdami tyto světelná tělesa nyní udržují čas dní, ročních dob a roků. Dny a noci nyní mají pravidla, podle kterých jsou měřena stvořenými věcmi. 

Tak jako každá říše potřebuje svého vládce, tak ho potřebujeme i my. Když náš život nemá vládce, je jednoduché stát se prázdnými. Když našim životům vládne nějaká jiná stvořená bytost, nebo hůře, když si našemu životu vládneme sami bez ohledu na Boha, zažíváme podobnou prázdnotu. Náš Pán je sám Bůh. Je to On, kdo je naším dobrým vládcem, a jen On nám může dovést k vládě nad našimi životy a k jejich naplnění. To jsme dobře zjistili v našem exodu, a nyní stojí za to, tuto skutečnost reflektovat.

V Obraně Sókratově píše Platón: „neprozkoumaný život není hoden žití.“ S tímto podnětem od starověkého filosofa můžeme i dnes podobně říct: Neprozkoumané duchovní cvičení není hodné podstoupení. Den 91 začíná Oázou reflexe, abychom se mohli zastavit vedle osvěžujících vod, nadechnout se a reflektovat naši devadesátidenní zkušenost se svými bratry. Během následující šesti dní přesně tohle uděláme. 

Ohlédněte se zpět na vzorec vašeho života před Exodem 90. Vezměte si s sebou do dnešní modlitby následující čtyři otázky a reflektujte každou z nich pomalu, dávajíce Pánu čas, aby k vám mluvil konkrétně o každé z nich předtím, než se posunete k další. Buďte přitom opatrní, abyste si věci nevyčítali nebo nebyli na sebe příliš tvrdí. Buďte k sobě upřímní, ale čiňte tak s vděčností. Buďte vděčni za světlo, které vám bylo dáno, abyste viděli, kde jste jednou byli, a za milosti, které vás přivedli až sem.

  1. Kdo nebo co vládlo vašemu životu před Exodem 90?
  2. Jakými slovy byste popsali sami sebe před Exodem 90?
  3. V čem by vaši dobří přátelé řekli, že vynikáte jako křesťan?
  4. K jakým neřestem nebo zotročením jste byli slepí před Exodem 90?

DEN 7. – PRIORITA MODLITBY

 Zvolili jste si život, trvalý závazek modlitbě, askezi a bratrství. Výborně. Den 91 začínají „na počátku“.

Ukazatele

  1. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.
  2. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou.
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními.
  4. Zavažte se k 20 minutám denní nerušené kontemplativní modlitby.
  5. Postěte se v pátek od masa (kromě slavností).
  6. Uspořádejte hostinu.


Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.
 


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás.


Otče náš…


Genesis 1,20-23

I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“ Byl večer a bylo jitro, den pátý.

Reflexe

Tvůrce v pátém dni stvoření naplňuje moře rybami a nebe ptáky. Prostor nad a pod zemí najednou získal barevné bytosti spolu s příkazem od Boha: „Ploďte a množte se.“

Včera jste posuzovali svůj život před Exodem 90. Pokud bylo těžké některé věci slyšet, vidět nebo je reflektovat, uvědomte si to. Potom si vzpomeňte, že Boží milost se nám neustále nabízí. A díky této milosti můžeme reflektovat dokonce i složité věci dobrým a zdravým způsobem. 

Následující tři dny se budeme věnovat samostatně našemu životu v modlitbě, askezi a bratrství. Posoudíme, jak jsme si stáli s každou oblastí před, během a teď po Exodu 90. Dnes začneme s modlitbou.

Zamyslete se nad tím, jak vypadal váš život v modlitbě před Exodem 90. Někdo možná vůbec v modlitbě před Exodem 90 nežil. Pro mnoho z vás to znamenalo modlitbu během nedělní mše svaté, modlitbu před jídlem a před oslavami, a občasné volání o pomoc, když se vám věci vymkli z rukou. Pro jiné z vás byl život v modlitbě víc naplněn. Bez ohledu na to, jak vypadal váš život s modlitbou předtím, jedním z cílů duchovního cvičení Exodus 90 bylo povýšit váš život v modlitbě na osobnější úroveň s Ježíšem Kristem. To znamenalo se naučit, jak každý den sedět v tichu s Pánem. Dnes už je vám bez pochyby jasné, že tento cíl je pouze dosažitelný, když k tichému a nerušenému rozhovoru s Pánem přistupujeme pravidelně. 

Projděte si dnes následující tři otázky ohledně modlitby během vašeho času s Pánem. Posuzujte každou zvlášť, abyste Pánu dali čas, aby k vám promluvil ohledně každé z nich. Pán se možná chce dočkat toho, aby potvrdil, že jste v tomto ohledu vyrostli. Ano, i zde je prostor pro další zlepšení. Je dobré si to uvědomit. Ale dnes se více zaměřte na svou větší touhu po modlitbě a radost Boha z každého momentu, který s Ním poctivě strávíte. 

  1. Jaký vztah jste měli v modlitbě s Ježíše Kristem před Exodem 90?
  2. Co vám během Exodu 90 pomáhalo nebo vám vybízelo k touze prohloubit váš vztah s Pánem a učinit ho opravdovým?
  3. Byly hodiny, které jste opravdu strávili v tiché, nerušené modlitbě s Pánem užitečné?

Pokud ano, díky čemu to tak bylo?

DEN 8. – NENAPODOBUJTE KONĚ 

 

Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Jak se stvoření formuje, začínáte reflektovat, co vás přivedlo do tohoto bodu ve vašem životě.  Uvidíte, jak všechno, co Bůh tvoří, existuje, aby se člověk mohl podílet na Boží slávě. Stejně  tak uvidíte, jak všechno, čím vás Bůh obdaroval během Exodu 90, vám dal, abyste se také vy  mohli podílet na Jeho slávě. 


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den. První tři kapitoly knihy Genesis jsou jedněmi  z nejkomentovanějších kapitol celé Bible. Tyto knihy jsou základem vší reality. Pokud zde zaměníme jednu věc za jinou, změníme tím celý pohled na nás samotné, Boha, svět Písma i  naše životy. Zůstaňte bdělí, zůstaňte pozorní. 
  2. Uspořádejte hostinu. Od třetího do pátého dne jste se učili o řádném slavení. Nastal čas.  Pokud jste ještě neuspořádali hostinu během vaší Oázy reflexe, naplánujte ji teď. Pozvěte své  bratrstvo, svou rodinu, své staré přátele i jiné, kteří se vašimi přáteli teprve stanou. Stanovte  datum a začněte připravovat hostinu. 
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu. Pokračujte v cenění si všech darů, které vám Bůh  dal v Exodu 90. Tato disciplína je jednoduchá, ale těžko zapamatovatelná. Přesto za to ty dary,  které tím ctíme, stojí. Před tím, než se napijete z nové sklenice, se na chvíli zastavte a  pozdvihněte tuto číši ve vděčnosti Bohu za nějaký konkrétní dar. Například: „Bože, děkuji Ti  za to, že jsi mi dal milost, abych se stal lepším člověkem pro ostatní.“ 
  1. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. Další prostá disciplína, která může být těžko  zapamatovatelná. Přesto, když jsou naše myšlenky zaměřeny na dobro ostatních, jsme méně  náchylní k tomu, abychom užívali dober světa, jako horkých sprch, mimo jejich zamýšlený  účel. Obětujte každou sprchu za ostatní v modlitbě Otče náš.  
  2. Buďte v kontaktu se svou kotvou. Nenechte se touto občerstvující oázou oklamat v přesvědčení, že jste vyvázli z nebezpečí. V Zahradě se také zdálo všechno bezpečné, dokud Adam nepřestal dávat pozor. Zůstaňte ostražití. Zkontaktujte svou kotvu. Stojí stále pevně?  Jste i vy pro něj dostatečnou oporou? Jak se mu daří v každodenní modlitbě? Jak jste na tom  vy? Ptejte se na tyto otázky dnes i nadále, a pokračujte v pravidelném kontaktu, zatímco  odpočíváte u vody. 

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš…


Genesis 1,24-25 

I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské  zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a  rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. 


Reflexe 

Dorazili jsme do první poloviny šestého a posledního dne stvoření. Vidíme zde, jak Bůh  naplňuje zemi zvěří a plazy všeho druhu. 

Svatý Cyril Jeruzalémský (učitel Církve 4. století, biskup, teolog a církevní otec) vysvětluje,  jak země vydala různé druhy zvěře na jediný rozkaz. Písmo uvádí dobytek, zeměplazy, a zvěř,  což nám dává přehled. Svatý Cyril dále vysvětluje, jak různé sklony zvířat představují analogie  pro různé lidské vlastnosti. Například liška podle něj představuje tvořivost člověka, had  jedovatou zradu přátel a řehtající kůň zase svévolné mládí. 

Svatý Cyril užívá knihy Přísloví pro zdůvodnění: 

Zaneprázdněný mravenec burcuje zahálčivé a líné, protože když člověk zahálí v mládí, potom mu rozkazují iracionální bytosti… „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať  zmoudříš“ (Přís 6,6). Když tedy pozorujete mravenčí shromažďování potravy v dobrém  období, napodobujte je. Shromažďujte si plody dobré práce pro svět, který přijde.  

Ohlédněte se zpět na svůj život v Exodu 90. Popsali byste jej jako zahálčivý? V porovnání se  svým životem před Exodem 90, odpovědí je zřejmě „ne“. Během svého exodu jste denně  praktikovali askezi. Váš život byl daleko od lenosti, a duchovní poklad, který jste shromáždili,  je nadmíru velký. Praxe askeze vás udržovala duchovně bdělé, pracovala spolu s Boží milostí  na vašem osvobození od otroctví věcem tohoto světa, a naučila vás, co znamená „brát na sebe  každý den svůj kříž.“ 

Po Exodu 90 pokračuje mnoho mužů v praxi askezi důsledně i nadále. Ti, kteří nepokračují, se  často vrátí ke starým zlozvykům a otročení. Neberou si příklad z mravence, spíše napodobují  řehtajícího koně, svévolné zvíře potřebné ohlávky a uzdy na zkrocení (viz Žalm 32,9). Lekce:  neupadejte, nevzdávejte se pravidelnosti asketických disciplín, nenapodobujte koně. 

Zde jsou další tři otázky, které předneste Bohu ve své dnešní dvacetiminutové modlitbě. Berte  jednu po druhé a nechte prostor Bohu, aby vám na každou z nich odpověděl. Buďte zejména  pozorní na to, co jste získali díky životu ve svobodě v Kristu. Ano, možná byly chvíle, kdy jste  podváděli nebo nedělali věci důkladně, ale pravděpodobně pro vás byla asketická praxe exodu  největší, jakou jste kdy zažili, nehledě na nedokonalosti. Chvalte Boha za Jeho dobrotu k vám. 

  1. Skončili jste s praxí navržené pravidelné askeze po konci vašeho posledního Exodu 90 (nebo ji nevykonáváte tak, jak byste chtěli)? Proč? 
  2. Na jakých navržených asketických disciplínách jste pravidelně pracovali před vaším  Exodem 90 a proč? Pokud na žádných, proč ne? 
  3. Kdy v Exodu 90 jste se cítili více či méně naplněni jako křesťané skrze řádnou  asketickou praxi a proč?

DEN 9. – POZLÁTKO BRATRSTVÍ 

Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Stvoření začíná nabývat na formě, a vy začínáte reflektovat svou formaci. Všechno, co Bůh  dal, dal proto, abyste se s Ním mohli podílet na Jeho slávě.  


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den.  
  2. Uspořádejte hostinu.  
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.  
  4. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. 
  5. Buďte v kontaktu se svou kotvou.  

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 


Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

Otče náš… 


Genesis 1,26-27 

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad  mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem  plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem  Božím, jako muže a ženu je stvořil. 


Reflexe 

Dorazili jsme k poslednímu stvoření člověka. Svatý Řehoř z Nyssy, biskup 4. století, teolog,  Otec Církve a bratr svatého Basila Velkého, je jedním z mnoha Otců Církve, kteří poukazovali  na to, že řád stvoření odhaluje, jak příroda vystupuje od nižších forem směrem k dokonalé. Člověk je největším ze stvoření, protože byl stvořen jako poslední. Člověk je také jedinou  bytostí stvořenou k Božímu obrazu a podobě, což je dalším faktorem vymezujícím jeho hrdé  místo ve stvoření. Opravdu však jako lidé dostáváme této velké pozice v kosmu? Opravdu náš  život tak, jako byl zamýšlen, odhaluje ostatním Boží obraz a podobu? 

Nejlépe se to, co znamená být člověkem, učíme od ostatních lidí. V přítomnosti člověka, jehož  život se podobá Kristu, se učíme, co to znamená žít život podobný Kristu. Ale v přítomnosti  lidí sobeckých a cynických jsme náchylní učit se sobeckému a cynickému životu. Kvalita lidí  kolem vás hluboce určuje, jakým člověkem se stanete. To zejména platí pro mladé muže a  chlapce. 

Diadochos z Fotiké, biskup pátého století, teolog a církevní Otec, nám dává pravidlo, podle  kterého můžeme vyhodnotit, jestli Boží obraz a podobu zrcadlíme nebo ne:

Všichni lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu. Být Mu podobný je však dáno pouze těm,  kteří s velkou láskou přinášejí svou vlastní svobodu do područí Boha. Protože pouze  když nepatříme sami sobě, stáváme se Jemu podobnými, který nás skrze lásku se sebou  smířil. Nikdo toho nemůže dosáhnout, aniž by přesvědčil svou duši, aby nebyla  rozptýlena pozlátkem tohoto života. 

Nezrcadlíme Boží podobu, pokud se nerozhodneme žít a konat z lásky. Pýcha musí být  odstraněna a láska v našem srdci a mysli povýšena. Naše „svoboda“ musí být přinesena  do područí Boha. Pokud nepřijmeme Boží dar svobody, pak ani nebudeme vlastnit žádný dar  svobody, který bychom poté mohli Bohu nabídnout zpátky. To proto je doba, která nám  připomíná naši potřebu znovuzískat svobodu (jako Exodus 90), tak nápomocná. Pro případ, že  bychom si dovolili být „rozptýleni pozlátkem tohoto života“. 

Jste povoláni žít k Božímu obrazu, k podobě Krista. Přesto, že ještě nejste dokonalí, sdílejte se  svými bratry způsob, jakým vás Boží milost přetvářela, aby vám pomohla k větší svobodě.  Nevychloubejte se tím, protože láska se nevychloubá (viz 1 Kor 13,4), ale čiňte to způsobem, který vaše bratry povzbuzuje a pomáhá jim stát se silnějšími muži. Hledejte u svých bratrů  vhled do toho, jak se stát více podobnými Kristu. Vaši bratři mají více co nabídnout, než si  myslíte.  

Když sami sebe izolujeme, odstraníme z naší přítomnosti obrazy a podoby Krista. To nás  značně brzdí ve schopnosti připodobnit Kristu svůj život. Potřebujeme ostatní, členy Kristova  těla, aby nám Krista odhalovali. Potřebujeme věrné bratrstvo, které nám bude Krista odhalovat  a táhnout nás k tomu, abychom se stali podobni Kristu pro ty, které milujeme.  

V dnešní modlitbě se při rozjímání citace Diadocha zamyslete nad důležitostí bratrstva. Vezměte do své modlitby následující tři otázky a pomalu o odpovědích na ně hovořte s Pánem. 

  1. Měli jste pravidelné bratrské společenství, na které jste se mohli spolehnout  v povolání žít k Božímu obrazu a podobě, ještě před Exodem 90? Proč ano, nebo  proč ne? 
  2. Jaké problémy jste měli se svým bratrstvem nebo s povoláním bratrství během vašeho  posledního Exodu 90 a proč? 
  3. Pracovali jste usilovně na posílení svého bratrstva nebo vztahu s kotvou, abyste vy a  vaše bratrstvo mohli pokračovat v přinášení plodů jako mužů žijících k Božímu obrazu?  Proč ano, proč ne?

DEN 10. – VAŠE PROČ 


Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Stvoření začíná nabývat na formě, a vy začínáte reflektovat svou formaci. Všechno, co Bůh dal, dal proto, abyste se s Ním mohli podílet na Jeho slávě.  


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den.  
  2. Uspořádejte hostinu.  
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.  
  4. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. 
  5. Buďte v kontaktu se svou kotvou.  

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 


Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 1,28-31 

A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad  mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh také  řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž  rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému  ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou  bylinu.“ A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro,  den šestý. 


Reflexe 

Prvním příkazem Boha pro muže a ženu je „ploďte a množte se“. Stejně jako příkaz žít  v modlitbě, askezi a bratrství, a brát na sebe každý den svůj kříž, i tento Boží příkaz je náročný.  Přestože je příkaz plodit dobrý i pro nás, náš světský sklon dělat si modly z pohodlí a kontroly  nám ztěžuje přijmout a žít tento příkaz. 

Když mnoho lidí dnešního světa slyší příkaz plodit a množit se, vše, co vidí, je vyšší životní  náklady, méně času sám na sebe, hlučné a otravné prostředí a denní domácí pohromy. Co na  tom může být dobrého? I pro svobodné a lidi žijící v celibátu být duchovně plodný znamená  vzdát se volného času, dělat nepohodlné věci a „smrdět jako své stádo“. Nic z toho není pro  světsky smýšlející moc přitažlivé. Potřebujeme si připomenout, proč je poslušnost Božímu  plánu pro nás a pro naše milované tak dobrá.  

Než jste vstoupili do prvního dne vašeho posledního Exodu 90, byli jste v Průvodci terénem nabádáni, abyste si zapsali své proč. Vaše proč mělo splňovat tři kritéria: 1) Mělo být 

konkrétní, 2) mělo se zabývat osobní změnou, a 3) vysvětlovalo, jak se osobní změna týkala  služby Bohu a ostatním. 

Napsáním našeho proč odpovídáme na Boží příkaz postavit Jeho zájmy a dobro druhých před  nás samotné. Milost našeho proč nám pomáhá říct Bohu „ano“. Možná jste tuto milost zažili,  když se myšlenka, že „studené sprchy jsou až příliš těžké“, změnila v něco podobného jako  „moje žena si zaslouží muže, který ji bude milovat jako Kristus miluje svou Církev“ (viz  Ef 5,25). To je obrovský krok. 

Po celém světě se muži, kteří poprvé zažijí Exodus 90, ptají často na stejnou otázku: „Co je  dobrého na studených sprchách, vzdání se alkoholu a potkávání se se svým bratrstvem po dobu  90 dní?“ Dnes, ve Dni 91, už máte odpověď. Může to být svoboda, kterou zažíváte, nebo to  můžou být zářící tváře těch, pro které jste řekli „ano“ Bohu.  

Pán vás jako křesťany vyzývá, abyste Mu říkali „ano“ každý den. „Kdo chce jít za mnou, zapři  sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne,“ (Lk 9,23). Někdo to bude znamenat něco  malého, jako utřít malému dítěti nos. Jindy to bude znamenat něco velkého, co vás bude stát  mnohem víc. Abyste zajistili, že jste vždy připraveni říci „ano“, je důležité udržet v mysli Boží  dobrotu a dobro druhých. Dejte si dnes i při každém novém cvičení Dne 91 načas, abyste  udrželi své proč čerstvé a aktuální. 

Pokud jste si své proč nezapsali, teď je ten pravý čas si ho zapsat, do poznámek v mobilu, do  diáře nebo duchovního deníku. Pokud máte své proč uložené z minula, podívejte se, jestli  nepotřebuje aktualizovat nebo zkonkretizovat, když už teď rozumíte postupu a smyslu napsání  svého proč. Pokud je vaše proč v pořádku tak, jak je, znovu se k němu dnes v modlitbě zavažte. 

Pán vám chce dnes dát milost říct Mu „ano“ v náročných situacích. Modlete se, aby vám Pán  denně pomáhal udržet v mysli Jeho dobrotu a dobro druhých, když vás volá říci Mu „ano“ ve  velkých i malých věcech.

DEN 11. – BOŽÍ PROČ 


Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Stvoření začíná nabývat na formě, a vy začínáte reflektovat svou formaci. Všechno, co Bůh  dal, dal proto, abyste se s Ním mohli podílet na Jeho slávě.  


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den.  
  2. Uspořádejte hostinu.  
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.  
  4. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. 
  5. Buďte v kontaktu se svou kotvou.  

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 

 

Genesis 2,1-3 

Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo,  které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den,  neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. 


Reflexe 

Přišli jsme do sedmého dne stvoření a dokončení stvořitelského díla. Když se podíváme zpět,  vidíme, že rozdělení stvoření po dvakrát třech dnech dává smysl: Hospodin v prvních třech  dnech vytvořil strukturu a potom ji v následujících třech dnech naplnil živými tvory. Nejdříve  říše, potom vládce. Příběh stvoření nám pomáhá pochopit smysl a důležitost stvoření… ukazuje  nám co a proč to Bůh stvořil. Co Bůh stvořil byl domov pro Jeho nastávající děti, Jeho proč  bylo zjeveno ne v šesti dnech stvoření, ale sedmého dne – den Božího odpočinku. Podívejme  se blíže na sedmý den, abychom odhalili Boží proč pro stvoření. 

Jelikož byl člověk stvořen šestého dne, jeho první celý den života byl den sedmý, den označený  ne prací, ale odpočinkem, který Bůh požehnal a posvětil. Cíl našeho stvoření Bohem byl zde  zjeven: abychom odpočinuli požehnání a svatosti našeho Otce, nyní a navěky. Sedmý den slouží jako ukazatel první smlouvy, kterou na počátku času Bůh s člověkem ustanovuje. Na  tuto smlouvu se zítra podíváme blíže. Dnes ještě dokončeme náš stručný pohled na to, proč  Bůh tvořil. 

Bůh stvořil vesmír, aby byl domovem pro člověka, a lidský cíl je odpočinout v Otcově  požehnání a svatosti navěky. Proč se ale tedy Bůh rozhodl člověka stvořit? Je možné, že Bůh  toužil po stvoření člověka, protože se mu začala zdát věčnost osamělá? Nebo to možná bylo 

proto, aby získal větší slávu, než předtím měl? Každý má někdy rád komplimenty, a honosnost  velkých pohoří pokrytých sněhem si opravdu zaslouží strhující aplaus. Přesto ale Bůh  nepotřeboval společníky ani chválu. Bůh je dokonalý a úplný. Trojice nepotřebovala větší  společenství, a Bůh nepostrádal žádnou slávu. Bůh stvořil všechno ne aby slávu získal, ale aby  ji dával. Takže pro nás jako věrné a poslušné děti je nezbytné dostat Boží dar slávy. 

Co to znamená? Jsme povoláni podílet se na Božím životě. Pravidelná praxe modlitby, askeze  a bratrství nás uschopňuje, abychom dostávali, nebo přijímali, tuto slávu, kterou s nám Kristus  touží sdílet ve svém božském synovství. Ale Bůh nejen tvořil; také odpočíval. Bez odpočinku  a odevzdání našich životů do Boží péče nedostaneme plnou Boží slávu, kterou nám a našim  rodinám touží dát. Bůh věděl, že bychom se mohli od odpočinku rozptýlit prací, a proto nám 

dává příkaz ke svatému odpočinku. Šabat tedy slouží k tomu, aby nám připomínal, že k našemu  naplnění je potřeba něco víc, než co si dokážeme zajistit svou vlastní přirozenou prací. 

Tak jako bylo v pátém dni tohoto duchovního cvičení řečeno, že se máme postit a slavit, tak  také musíme pracovat a odpočívat, dělat oboje s naším Pánem a pro našeho Pána. „S naším  Pánem“ je zde obzvlášť důležité. Cpaní se sladkostmi, pití alkoholu, sledování sportů, Netflixu,  surfování na internetu, občerstvování se, nebo dělání čehokoliv jiného sám je skrytou pastí.  Ale pokud to děláme s plnou sebekontrolou, s Pánem a pro Pána – v souladu s naším Pánem a  Jeho dobrým plánem pro nás – ve spojení s postem a svatou prací, udrží nás to svobodnými a  dovede nás k přijímání naplňující slávy, kterou nám Pán chce dát. Ano, Boží plán pro vás  zahrnuje odpočinek. On je dobrý Otec. Zná potřeby svých dětí a chce, aby byly naplněny. 

Následuje otázka, kterou si vezměte s sebou do své dnešní tiché modlitby: 

Odpočívali jste a postili jste se ve Dni 91 ve spojení s Pánem a Jeho dobým plánem, nebo jste  si na to stačili sami?

DEN 12. – PRVNÍ SMLOUVA 


Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Stvoření začíná nabývat na formě, a vy začínáte reflektovat svou formaci. Všechno, co Bůh  dal, dal proto, abyste se s Ním mohli podílet na Jeho slávě.  


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den.  
  2. Uspořádejte hostinu.  
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.  
  4. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. 
  5. Buďte v kontaktu se svou kotvou.  

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 


Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 2,4-5 

Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin  Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 


Reflexe 

Dnes se setkáváme s tím, čemu se běžně říká druhá zpráva o stvoření. Tato zpráva, která vede  až do konce druhé kapitoly Genesis, je pohled na stvoření z jiného pohledu: zatímco první  kapitola Genesis zdůrazňuje Boží majestátnost jako Stvořitele všeho, druhá kapitola se  soustředí na Boží vztah k lidstvu. Během následujících čtyř dní budeme zkoumat tuto kapitolu  čočkou Božího vztahu k člověku. 

Znovu probuďte své smysly pro případ, že by byly ukolébány opakováním pouhého čtení  těchto denních reflexí. Oáza reflexe není o pouhém bezduchém zírání na hladinu. Udržte své  oči pozorné. Skutečnosti čtení následujících dní jsou daleko od nudy. Nasákněte výhled. Buďte  svěží. 

Zachytili jste v dnešním čtení velkou změnu? Ve druhé zprávě o stvoření se jméno Boha, už více než třicetkrát vyslovené v první kapitole Genesis, se právě změnilo. Co bylo nejdřív pouze  „Bůh“ je teď „Hospodin Bůh“.  

Předtím, než si odfrknete nad tímto detailem, se zamyslete nad velkými dosahy, které mohou  mít zdánlivě malé změny. Když teplota tichého jezera klesne o pouhý stupeň, samotný stav  viditelné hmoty se změní. Díra na rybaření se změní v kluziště.

V hebrejštině (původním jazyce knihy Genesis) je slovo užité pro „Boha“ Elohim a slovo pro  „Hospodina Boha“ Jahve Elohim. Elohim popisuje moc a pozici Boha jako všemohoucího  Stvořitele. Jahve Elohim, a obzvlášť samotné Jahve, je Boží osobní otcovské jméno. Je to  jméno dáno pouze těm v intimním úzkém vztahu s Pánem. Není to jméno, které je používáno  volně, ať už v Písmu nebo Izraelity. Tak proč je toto blízké Boží jméno užito zde, když nebylo  užito při první zprávě o stvoření? To proto, že tato zpráva vydává vše o vztahu Boha  s člověkem. 

Sedmý den představoval první smlouvu samotného Boha s člověkem. Smlouva je více než  kontrakt; je to výměna lidí, spojení lidí do jedné rodiny, které prohlašuje: „Co je mé, je tvé a co je tvé, je mé, a ať přijde, pokud se rozdělíme.“ Skrze stvoření člověka se Bůh zavazuje  k lidstvu. Adam a Eva se doslova stávají členy rodiny Jahve Elohim. To je dělá dědici všeho,  co je Jeho – což je všechno, co je. To vše je zjeveno v písemném posunu jména Stvořitele od  Boha (Elohim) k Hospodinu Bohu (Jahve Elohim). 

Šabat spadající na sedmý den hlouběji dokazuje, že Bůh stanovuje smlouvu s člověkem. Bůh  mohl stvořit vesmír v jednom dni, a ne v šesti, ale místo toho si Bůh zvolil konkrétně šest dní,  aby jeho smluvní znamení, šabat, mohl spadnout na den sedmý. Protože v hebrejštině slovo  pro „přísahu“ (šeba) doslova znamená „usedmit“ se. Když se dvě strany zavážou ve smlouvě,  přísahají, a jedna strana se druhé „usedmí“. Boží požehnání a učinění šabatu sedmého dne  svatým tedy slouží jako znamení Božího „usedmení“ člověku. To proto je tak důležité udržet  šabat svatým. Není to jen poslušnost vůči nařízení, je to uctívání znamení Boží první smlouvy  s člověkem – smlouva, která zjevila Otcovu všedobrou touhu po tom, abychom se stali Jeho  milovanými dětmi od počátku času. 

Zamyslete se dnes v modlitbě nad velikostí této skutečnosti a jejích důsledků.

DEN 13. – IRACIONÁLNÍ RACIONÁLNOST

Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Stvoření začíná nabývat na formě, a vy začínáte reflektovat svou formaci. Všechno, co Bůh  dal, dal proto, abyste se s Ním mohli podílet na Jeho slávě.  


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den.  
  2. Uspořádejte hostinu.  
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.  
  4. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. 
  5. Buďte v kontaktu se svou kotvou.  

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 


Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 2,6-7 

Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh  člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 


Reflexe 

Včera jsme se začali zamýšlet nad mnoha přehlíženými skutečnostmi v Božím vztahu  k člověku. Dnes budeme reflektovat formaci člověka. 

Bůh pouze nevytvořil člověka ze země; vdechl do něj život. Není dostatečné udělat ze země  tělo; Bůh také musí dýchnout do lidských nozder. Tento Boží dech, vdechnutý do člověka, není  dán ničemu jinému ve stvoření. Ale co je tento dech a proč je tolik důležitý? 

Svatý Řehoř z Nazianzu napsal, že dech Boží byla duše. Svatý Jan Zlatoústý dále vysvětluje,  že Boha „těšilo, že tělo člověka, vytvořené z prachu, by mělo mít rozumovou duši, která by  částí těla mohla využít.“ Zde tělnatá bytost dostává rozumovou duši – první a jediná bytost  tohoto druhu. 

Zvířata dostávají těla s dušemi, ale bez rozumu. Andělé mají rozumové duše, ale žádná fyzická  těla. Pouze člověk dostává jak tělo, tak rozumovou duši. To je ozvěnou první zprávy o stvoření.  Je to druhý způsob, jak říci původním hebrejským čtenářům, že člověk byl stvořen k obrazu a  podobě Boží. 

Jako lidstvo jsme byli odlišeni. Byli jsme utvořeni Stvořitelem, abychom byli dostali velkou  důležitost ve stvoření. Byli jsme doslova stvořeni, abychom byli milujícími syny Boha Otce. 

Díky našim rozumovým duším máme schopnost si zvolit lásku. Zároveň však mají naše  rozumové duše také schopnost zvolit si hřích. 

Nebylo by pro Boha lepší utvořit člověka nerozumovým, takže by nemohl hřešit nebo zničit  náš svět nebo sám sebe? Pohled na tyto novinky dělá dar rozumu docela nerozumným z Boží  strany, nebo ne? Bez rozumu bychom však nemohli mít schopnost milovat. To by znamenalo,  že by člověk nebyl podobný Bohu, my bychom nemohli být Božími syny nebo přijmout podíl  na Jeho slávě. Bůh měl důvod, Bůh toužil, abychom s Ním byli sjednoceni v lásce. Tolik po  tom toužil, že riskoval stvoření bytostí schopných Ho vědomě odmítnout. Ačkoli znal naprosto  všechny negativní důsledky, všechny hříchy a nemoci, stejně si Bůh zvolil darovat nám rozum. 

Nasákněte velkolepý pohled před námi a zkuste jej uchopit hlouběji než kdy dříve. Pokud  nerozumíme základním aspektům člověka (z čeho jsme byli utvořeni, pro co jsme byli stvořeni  a kdo nás stvořil), jak bychom mohli kdy očekávat, že se opravdu staneme muži – takovými,  jaké nás Bůh zamýšlel, takovými, jaké nás druzí potřebují mít? 

Popovídejte si dnes ve své dvacetiminutové modlitbě s Pánem o Jeho stvoření člověka. Zeptejte  se Jej hlouběji, proč se rozhodl stvořit člověka jako bytost s tělem a rozumovou duší. Zeptejte  se Jej, proč toužil, abyste se právě vy stali Jeho syny.

DEN 14. – OTEC 


Nacházíte se uprostřed formujícího se kosmu 

Stvoření začíná nabývat na formě, a vy začínáte reflektovat svou formaci. Všechno, co Bůh  dal, dal proto, abyste se s Ním mohli podílet na Jeho slávě.  


Ukazatele
 

  1. Čtěte Písmo a rozjímejte o něm každý den.  
  2. Uspořádejte hostinu.  
  3. Pozdvihněte své číše ve vděčnosti Bohu.  
  4. Pomodlete se Otče náš před každou sprchou. 
  5. Buďte v kontaktu se svou kotvou.  

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 


Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 2,8-9 

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k  jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. 


Reflexe 

Je úžasné, co v dnešním příběhu Adam dělá – docela naopak od toho, co je většina z nás, zaneprázdněných mužů, zvyklá vidět. Přesto to vypadá, jako by zde Adam jen stál a nedělal  nic, zatímco Bůh tvoří výjimečnou zahradu. Neměl Adam buď přiložit ruku k dílu, nebo odtud  jít pryč? V jemnosti tohoto čtení z Písma musíme pozorovat Boží roli. 

Včera jsme četli, že Bůh stvořil člověka a daroval mu rozumovou duši. Také jsme se letmo  dotkli toho, jak se tím člověk stal Božím synem. Jestli byl člověk stvořen, aby se stal synem,  Bůh musí být víc než jen Stvořitel, musí být Otec. „Otec“ je termín, který obvykle pro Boha  používáme, takže to pro nás není žádná novinka. Ale jak rozumíme pravému smyslu Božího  otcovství? 

Selhání našich pozemských otců může zkreslovat naše porozumění toho, kdo je Bůh Otec a  jaký je. Například pokud se náš otec často hněval nebo měl výbušnou povahu, možná si  myslíme, že pokaždé, když zhřešíme, musíme hřích před Bohem schovávat, jinak kvůli tomu  bude rozzuřený. Pokud byl náš otec zase natolik zaneprázdněný prací, že se zdálo, že na nás a  naše starosti neměl vůbec žádný čas, možná si myslíme, že každodenní modlitba není důležitá,  protože na nás Bůh stejně nemá vůbec žádný čas. Promítat si selhání našich otců do Boha je  častým problémem, kterému čelíme. Ale tento problém nejen poškozuje náš vztah s Bohem,

také poškozuje vztah s našimi dětmi. Naše projekce jsou překážky, které dobrovolně klademe  Boží lásce k nám, a tím jsou také překážkami naší lásky k našim dětem. 

Odpustit našemu otci jeho selhání je nezbytná věc, v nejsilnějším slova smyslu. Může být  potřeba to udělat osobně, ale určitě se to musí stát v našich srdcích a myslích. Tak jako my, i  náš otec je člověk náchylný k selháním. Pokud však někdy chceme poznat a rozdávat pravou  otcovskou lásku k druhým, musíme nejdříve odpustit našemu otci.  

Jakmile odpustíme našemu otci, můžeme úspěšně začít zaplňovat díry v našem srdci, které  napáchala odpuštěná selhání našeho otce. Musíme ale být opatrní. Pokud nezaplníme díry  v srdci aktivně dobrými věcmi, díry budou přirozeně zaplněny věcmi špatnými: hlubší  rozhořčení, lži, sarkasmus, sebelítost. Musíme naplnit svá srdce pravdou. 

Písmo odhaluje pravdu o otcovství; ukazují nám pravdu o Bohu, všedobrém Otci, a o Jeho  vztahu k nám, Jeho milovaným synům. Vidíme to v dnešním čtení z Písma. Poté, co Bůh stvoří  Adama, nenechá ho jen tak bloudit pouští. Postaví ho do zahrady. Poté svého syna zabezpečí rostlinami, které plodí nejen lahodnou potravu, ale také krásu. Co Adam udělal, že si to všechno  zasloužil? Tvrdě pracoval a zasloužil si to jako odměnu? Ne; pouze otrok musí dřít, aby se  zasloužil o svou obživu. Syn dostává, co potřebuje, od svého Otce jen proto, že je jeho synem.  Ať už potřebuje syn cokoli, Otec se postará, jak v prvním dni jeho života, tak i v posledním – 

ne proto, že si to syn zaslouží, ale protože Bůh je všedobrý otec, a my jsme Jeho syny.  

Věříte, že Bůh je všedobrý otec? Myslíte si, že pokud byste byli v bryndě, On by vám dal  přesně to, co byste potřebovali, kdy byste to potřebovali, bez ohledu na to, jestli jste si to  zasloužili? 

Promluvte si dnes se Synem, Ježíšem Kristem, o Otci. Zeptejte se Syna, aby uzdravil vaše  porozumění tomu, kdo je Otec, abyste se mohli naučit lépe přijímat milosti, které na vás Otec  chce vylít, a to nejen kvůli sobě, ale kvůli těm, které milujete.

DEN 15. – POSKYTOVATEL 

Nacházíte se v zahradě Eden 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Adam prožívá dar života a brzy uvidí,  jak je tento dar vzácný. Cena života mu bude zjevena jak skrze jeho dar sobě, tak i skrze jeho  sobeckost. Jeho dar sobě život znásobí, zatímco jeho sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen. Předtím, než ulehnete, poklekněte na zem. Zkoumejte svůj den. Děkujte Bohu za Jeho mnohá požehnání. Proste Jej o milost za to, kdy jste si zvolili nepřijmout Jeho milost. Zavázejte se k tomu, že zítra budete žít mnohem lépe. Díky této praxi  na sobě pocítíte osobnostní růst. 
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva. Kristův příkaz – žít ve světle, praktikovat odpovědnost svému bratrstvu a podporovat své bratry – nebyl odňat po konci Exodu 90. Všichni můžete získat o tolik více. Stále se spolu jako bratrstvo setkávejte. 
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. Není to jednoduchá disciplína. Zde jde dokonce zcela proti současné kultuře. Pokračujte v respektování přítomnosti ostatních lidí. Pokračujte v této neustálé oběti.  
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností). Každý pátek máte možnost sjednotit se s Kristem na kříži. Vytřískejte ze svých pátků co nejvíc. Sami se staňte obětí. 
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby. Můžete s Bohem strávit každý den 20 minut. Je to vaše volba. Možná to bude oběť. Zvolte si ji.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 
Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 2,10-17 

Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. Jméno  prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, a zlato té země je skvělé; je tam  také vonná pryskyřice a kámen karneol. Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi  Kúš. Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. 

Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh  člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého  však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“


Reflexe 

Teď, když Hospodin poskytl člověku vše, co potřebuje, je člověku dána role ve stvoření,  obdělávat a střežit zahradu. Původní hebrejská slova užitá pro tento příkaz jsou ‘abad (obdělávat) a šamar (udržovat). Šamar také znamená střežit. První slovo má doslovný  zemědělský význam s odkazem na zahradu Eden, kde dlí Adam. Všimněte si, že jedním  z důsledků hříchu člověka bude dřít na zemi. Přesto příkaz pracovat předchází hříchu – a jak  podotýká svatý Augustin, Adamova práce zde by nebyla dřinou. 

Doslovný překlad slova šamar, střežit, vyvolává otázku: Před čím má Adam zahradu střežit  ve světě bez smrti a hříchu? Je možné, že odpověď je pro Adama stejně neznámá, jako  pro čtenáře Písma, který teprve Boží slovo začal číst. 

Za doslovným významem ‘abad a šamar se v propojení těchto slov skrývá význam kněžství. Tato slova jsou používána společně pro popis kněžských povinností v Num 3,7-8. To znamená,  že to jsou slova vyřčená pro kněze jako instrukcí ke správné Boží chvále. Boží příkaz Adamovi  v dnešním čtení, ‘abad a šamar, jsou Božím příkazem pro velekněze lidí, Adama,  prvorozeného Božího syna a otce lidí, naplňovat své kněžské poslání. Adam je kněz.  

Při pohledu zpět na první zprávu o stvoření si vzpomeneme, že Bůh žehná člověku a dává mu  moc nad vším tvorstvem. Tato nadvláda je náznakem lidského kralování. Člověk není jen  knězem, ale i králem. To znamená, že Bůh člověku, který zatím stále nic neudělal, svěřil  obrovskou autoritu a zodpovědnost. 

Křest nás staví do stejné pozice jako Adama. Když jsme byli pokřtěni v Kristu, byli jsme také  pokřtěni do Jeho kralování a kněžství. Stali jsme se v Bohu králi a knězi, aniž bychom si to  zasloužili nebo pro to něco udělali. 

Když Bůh zasadí strom poznání dobra a zla do zahrady, ukazuje Adamovi, že byl stvořen, aby  žil ve svobodě. Strom představuje pro Adama jasnou volbu: Služ Pánu a žij navěky, nebo si  zvol Hospodina neuposlechnout (nehledě na to, jaký z toho budeš mít podle svého názoru užitek) a zemři. Volba života, nebo smrti by nám měla připomenout rozjímání 90. dne  Exodu 90. Mojžíš dává lidu volbu poslechnout Boží zákon, nebo ne; zvolit si život, nebo smrt.  Potom je nabádá, aby si zvolili život. 

Dnes rozjímejme nad tou pozoruhodnou pravdou, že Bůh dal člověku možnost volby. Stvořil  člověka svobodného, abychom se mohli rozhodnout Boha milovat, nebo ne – abychom se  mohli rozhodnout pro život, nebo smrt. 

Přineste s sebou dnes do modlitby tuto upřímnou otázku: 

Víte, že vás Bůh pomazal na krále a kněze. Jak užíváte dar svobody, který vám dal?

DEN 16. – VĚTŠÍ NEŽ ANDULKY 

Nacházíte se v zahradě Edenu 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Dar sobě život znásobí, zatímco jeho  sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen.  
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. 
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností).  
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91.

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 2,18-25 

I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když  vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k  člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka  se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno  z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka,  ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať  muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke  své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. 


Reflexe 

Bůh před Adama předvádí zvířata, aby Adam mohl vykonávat svůj královský úřad.  Pojmenováním každého ze zvířat nad nimi Adam uplatňuje svou moc, žádné ze zvířat se však  neukáže jako pomoc jemu rovná. Bůh zamýšlí něco lepšího. Něco, co Adama donutí říct: „Toto  je kost z mých kostí a tělo z mého těla…“ 

Ale je tu ještě další věc. Poté, co jsou před něj předvedena všechna zvířata, má Adam stále  pocit, že něco chybí. Nehledě na to, jak přátelský je ten zlatý retrívr, nebo jak mluvná je ona  andulka, žádné z těchto zvířat pro něj není vhodným partnerem. Bůh asi chtěl, aby zvířata  Adamovi ukázali, co on není, tedy, že není jen dalším zvířetem… a žena přesně to dělá: 

ukazuje, kdo on je.

Žena, stvořena z žebra muže, je neustálou připomínkou nám mužům, že jsme byli stvořeni  k obrazu a podobě Boží. Připomínkou, že jsme byli stvořeni jako něco většího než jen hladové  bytosti. Byli jsme stvořeni, abychom byli svobodnými muži. Muži, kteří se ovládají tak dobře,  že mohou v kteroukoli dobu ochotně a bez váhání položit život za svou nevěstu.  

Poučme se z vrstev dnešního čtení. Jestliže žijeme jako polní zvěř, jestli pouze krmíme naše  chutě, budeme velmi osamělí. „Není dobré, aby člověk byl sám.“ Ale pokud si uvědomíme Boží obraz v každé ženě, kterou vidíme, pokud si dovolíme, aby nám byla připomínána naše  vlastní důstojnost lidí stvořených k Božímu obrazu a podobě, potom budeme moci s Adamem  radostně říci: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla…“ Potom se budeme moci  ovládnout a ochotně a bez váhání pokládat své životy za druhé. 

Posuďte dnes svůj život. Schopnost pokládat svůj život v malých každodenních věcech často  odráží schopnost položit svůj život za věci velké. Jste ochotni položit svůj život kdykoli pro  dobro ostatních, nebo jste zaneprázdněni naplňováním svých přání? Popovídejte si o tom dnes  v modlitbě s Bohem.

DEN 17. – KRIZE IDENTITY 


Nacházíte se v zahradě Edenu 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Dar sobě život znásobí, zatímco jeho  sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen.  
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. 
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností).  
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby. 

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 

 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 

 

Otče náš…

Genesis 3,1-5 

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh  vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v  zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z  něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete  smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré  i zlé.“ 


Reflexe 

Ve dvanáctém dni jsme probírali rozdíl mezi Elohim (Bůh) a Jahve Elohim (Hospodin Bůh).  Všimli jsme si, že Elohim popisuje moc a pozici Boha jako všemohoucího Stvořitele, zatímco  Jahve Elohim, zejména Jahve, slouží jako Boží osobní, otcovské jméno. Dále jsme  poznamenali, že jméno Jahve bylo dáno pouze těm v blízkém, rodinném vztahu s Hospodinem. 

Dnes se Boží pojmenování vrací zpět z Jahve Elohim (Hospodin Bůh) k Elohim (Bůh). 

Při uvažování nad touto změnou si vzpomeňme na čočku, skrze kterou se díváme na druhou  zprávu o stvoření: Boží vztah s člověkem. Dnešní pasáž z Písma začíná termínem Hospodin  Bůh. Ale když promluví had, osobní jméno pro Otce z jeho úst nevyjde. Had je obvykle  považován za Satana, který býval velkým Božím andělem. Ale kvůli své pýše odmítl být  poslušný Božímu plánu. Ze své pýchy si zvolil oddělit se od Otce. Satanova blízkost s Otcem  tím byla ztracena. Satan už tedy nemohl vyslovit Otcovo svaté a mocné jméno, Jahve  (Hospodin Bůh).

Ale je tu ještě něco víc. Když mazaný had mluví s Evou, nepoužívá pouze Boží jméno moci  bez Jeho jména blízkosti, ale také zapříčiní, že i Eva přestane používat Boží jméno blízkosti.  Uvažujte nad tím takto. Jméno Elohim je jen název Otcovy pozice moci. Pokud Bohu  důvěřujete, název Elohim může znít jako všedobrý Otec. Pokud však máte jakýkoli důvod Bohu  nevěřit, název Elohim může znít více jako autoritativní tyran. Jeden název může nést dvě velmi  odlišné konotace, a zdá se, že had má na mysli tu druhou. 

Dnes had zpochybňuje Boží důvěryhodnost tím, že přímo odporuje Otci se slovy „Nezemřete…“. Teď Adam, který přijímá ovoce od Evy, dovolí i sám sobě zpochybnit Boží  důvěryhodnost. Začíná vypočítávat. Začíná počítat cenu poslušnosti; začíná pochybovat, jestli  je Bůh Otec, nebo tyran. 

Boží identita je základem skutečnosti. Jak vidíme Boha je základem toho, jakým způsobem čelíme pokušení a časům změny. Jestli je Bůh všedobrý Otec, můžeme a měli bychom Mu vždy  věřit. Jestli je Bůh všedobrý Otec, můžeme položit svůj život za ostatní v souladu s Jeho vůli,  protože nás na konci vzkřísí. 

Ale jestli je Bůh tyran, který se o nás nestará, potom nám zbývají jen naše vlastní plány a touhy,  které chceme naplnit. Budeme muset počítat a zvolit si, co je dobré a co špatné, na základě  našich omezených znalostí. A na konci času, když nevratně zemřeme, budeme souzeni podle  všech rozhodnutí, na které jsme zůstali sami. To je obrovské břemeno. 

Naštěstí je Bůh Jahve, On je všedobrý Otec, kterému můžeme věřit. Dokazuje to Adamovi tím,  že ho probouzí ze spánku a dává mu Evu. Dokazuje nám to tím, že nám dává svého vlastního  Syna. Tak proč vůbec zvažujeme slova hada? Proč zpochybňujeme Boží dobrotu a Jeho  identitu pokaždé, když jsme vystaveni pokušení nebo velké životní změně? Proč máme Boha  za možného tyrana místo všedobrého Otce, který nás miluje a dohlíží na naše dobro? Přinese  tyto otázky do dvaceti minut dnešní zranitelné tiché modlitby.

DEN 18. – NÁSOBENÍ ŠPATNÝCH ROZHODNUTÍ


Nacházíte se v zahradě Edenu 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Dar sobě život znásobí, zatímco jeho  sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen.  
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. 
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností).  
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 

Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 3,6-7 

Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující  vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též  jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. 


Reflexe 

Vzpomeňte si na Boží příkaz Adamovi, šamar (střežit) zahradu. Jeho povinností bylo střežit  nejen střežit zahradu Eden, ale také Evu, zahradu v zahradě Bohem učiněnou k tomu, aby byla  spolu s Adamem plodná. Ale jak vidíme v dnešním čtení, had se vplížil nejen do zahrady, ale  také do Eviny mysli. 

Je možné, že by se mazaný had vkradl do zahrady neviděn? Nepravděpodobné. Hebrejské slovo  pro hada, nahaš, neoznačuje pouze hady, ale také draky a mořské příšery (viz Iz 27,1  a Jób 26,13). Adamova kompletně ztuhlá nečinnost byla zřejmě náznakem toho, že tento nahaš asi nebyl žádným neviditelným hadem, ale velmi velkou, strach nahánějící příšerou. Přinejmenším zde had symbolizuje život ohrožující zvíře. Ztělesňuje smrtící nebezpečí. 

Když Adam selže ve své úloze šamar, střežit zahradu, Eva upadá do spárů hadovy prolhanosti. Jakmile Eva okusí ovoce, jde za Adamem a dává mu jej ochutnat. V tomto momentu je Adam  postaven před volbu: otočit se zády k Bohu a být zajedno s ženou, nebo odmítnout ženinu  nabídku a vrátit se zpět k Bohu. Známe ten příběh: Adam si zvolí jednotu se svou ženou nad  jednotou s Bohem. Ale tato volba proti Bohu jen vede k další nejednotě s ženou, protože je Bůh (který je láska sama) vytlačen z manželského vztahu. Dovolte, aby vám podrobnosti tohoto rozhodnutí došly. 

Můžeme vidět, že Písmo nám zde předkládá mnohem víc než pouhý roztomilý příběh o zlém  jablku. My muži čelíme mnoha pokušením a výzvám, které nám dávají šanci odmítnout lži  světa a důvěřovat Otci. Ale v tolika situacích nevěříme a neposlušně si volíme podporu  manželky nebo přítele nad jednotou s Bohem. Stejně jako Adam, i my, oklamaní hadem,  považujeme rovnost s Bohem za něco uchopitelného, a zvolíme si náš vlastní plán oproti Božímu. Myslíme si, že ochutnáním ovoce budeme jako Bůh, a najdeme lepší způsob, ještě  lepší řešení, jednodušší cestu, než jakou před nás postavil Otec. Vzdáme se důvěry  ve všedobrého Boha, protože Ho považujeme za tyrana, a věříme lži, že nám bude lépe, pokud  si sami zvolíme vlastní cestu vpřed.  

Zamyslete se dnes nad stavem svého života. Reflektujte příběh Adama a Evy. Kde jste se  zachovali jako Adam a selhali jste v šamar, střežení zahrady? Kdy jste se rozhodli zachovat  se božsky a prohlásili jste své plány za lepší, než Otcovy? Přineste dnes tyto otázky do své  tiché modlitby.

DEN 19. – ZNIČENÉ VZTAHY 


Nacházíte se v zahradě Edenu 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Dar sobě život znásobí, zatímco jeho  sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen.  
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. 
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností).  
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe.  


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 3,8-13 

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se  člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh  zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se.  A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z  toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při  mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to  učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ 


Reflexe 

Dnešní čtení nám ukazuje vztah, který byl zničen. Lidé byli stvořeni, aby žili ve vztahu  s Bohem, a dostali tak Boží slávu. Ale Adama a Eva postrádali důvěru v Boží prozřetelné  otcovství, a místo toho se chytili stébla rovnosti s Bohem. Pojedli ovoce, aby mohli „být jako  Bůh,“ jako kdyby se mohl člověk stát sám zdrojem své slávy. Následky tohoto zničeného  vztahu, tohoto prvotního hříchu, putují z jedné generace na druhou po celý čas.  

Ihned poté se Adam s Evou zastydí za své činy, uvědomí si svou nahotu před sebou a ukryjí se  před Bohem, což jsou vnější znaky toho, že jejich vztah mezi sebou byl poškozen a jejich vztah  s Otcem byl zničen. Ale Bůh je za jejich činy nepotrestá hned. Jedná s nimi, jako by jednal  Otec; jde je hledat a mluví k nim přímo, dává jim možnost Mu čelit a zodpovídat za své činy  předtím, než jim vybaví následky jejich rozhodnutí. 

Bůh mluví ke svým dětem formou návodných otázek. Volá na Adama: „Kde jsi?“ Bůh je  vševědoucí; neptá se kvůli sobě, ale kvůli Adamovi. To je Adamova šance klesnout na kolena 

a usmířit se se svým Otcem. Ale zbabral to. Místo toho, aby vyjádřil zármutek nad svým činem,  mluví ze studu a sdílí pouze jasné vnější části toho, co se stalo. Bůh to s ním nevzdává; dává  mu další šanci a ptá se na konkrétní hříšnou událost. Adam nevyjadřuje žádný zármutek, ani  neotvírá dveře usmíření. Nechá se ovládnout strachem a zcela obviňuje ženu, kterou měl  původně ochraňovat.  

Nacházíme se v čase hodování a oslav, ale posledních pár dní nebyla naše čtení a rozjímání  zrovna radostná. Zamyslete se nad uplynulými devatenácti dny v Oáze reflexe. Teď, když se  blížíme konci našeho pobytu u břehu, se můžeme podívat zpět a vidět stopy v písku z vašich  týdnů odpočinku. Jestli jste si dovolili být osvěženi věrností disciplínám tohoto cvičení,  ohlédnete se zpět na oslavu protknutou radostí a na dlouhý seznam věcí, za něž jste vděční. Ale  není žádných pochyb, že tato oáza oslav možná byla poskvrněna několika chvílemi lidské  slabosti. 

Přítomnost osobního hříchu a utrpení v Oáze reflexe nám připomíná, že naše cesta do země  zaslíbené ještě neskončila. Naše pokračující zápasy s pokušením a přilnutím ke věcem nám  ukazují, že ještě nejsme zcela dokonale sjednoceni s Bohem v nebi. Ale dobrá zpráva je, že  díky mnoha milostem, které nám Pán dal během našeho devadesátidenního duchovního  cvičení, nyní máme schopnost vidět naše nedostatky a odvahu přinést je před Pána, abychom  přijali Jeho slitování a smířili se s Ním. 

Dnes si ve své dvacetiminutové nerušené modlitbě dejte dostatek času na to, abyste se  pohroužili hlouběji do Adamova selhání z dnešního úryvku z Písma. Promluvte si s Bohem  o následcích hříchu a pýchy. Potom mu vzdejte dík za milost upřímně uznat své hříchy,  a otevřeně Mu je přineste, abyste se s Ním smířili.

DEN 20. – PLÁN PRO VÁS 


Nacházíte se v zahradě Edenu 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Dar sobě život znásobí, zatímco jeho  sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen.  
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. 
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností).  
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. 


Otče náš… 


Genesis 3,14-19 

I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode  vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a  ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš  patu.“ Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v  utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl:  „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť  je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš  jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl  vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ 


Reflexe 

Dnes vidíme, jak Hospodin uvaluje na Adama a Evu následky jejich činů. Pro Evu je to bolest  v těhotenství. Pro Adama je to dřina v obdělávání země. Všimněte si, že „Bůh člověka po pádu  neopustil,“ (KKC 410). Musíme této pravdě dovolit, aby nám dala naději v časech selhání. 

„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu  a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen 3,15) 

„Tento úryvek z knihy Geneze byl nazván protoevangelium, protože je to první zvěst o Mesiáši  vykupiteli, o boji mezi hadem a ženou a o konečném vítězství jejího potomka,“ (KKC 410). Dokonce i uprostřed hříchu, i když Bůh vidí selhání svých dětí, zůstává stále tím, kým  je – všedobrým Otcem. Tím, kdo má velký plán pro dobro svých prvních dětí a všech svých 

dětí. Plán, o kterém věděl už v momentě prvního hříchu člověka, který vyvrcholí ve vítězství  Jeho Syna, našeho Pána, Ježíše Krista. 

Jak se tento čas hodování v Oáze reflexe blíží ke konci a my začínáme vidět své osobní boje,  které vyplouvají na povrch našich životů, je čas zamyslet se nad tím, jak chceme žít. Budeme  život, který nám Bůh přikazuje žít, život po příkladu Krista, považovat za moc velké břemeno?  Budeme považovat Boha za tyrana a zvolíme si vlastní cestu, nehledě na to, kam vede? Nebo  dovolíme Písmu, aby nám zjevilo, jak je Otec dobrý, a budeme se denně snažit žít jako Jeho  synové?  

Co je nám slíbeno výměnou za život v tomto synovství? Věčná svatební hostina v zemi našeho  dědictví. Nekonečná, bezbolestná jednota s naším věrným chotěm, Ježíšem Kristem, a podíl na Boží nekonečně slávě. Bůh je všedobrý Otec. Neopustí vás. Otevřete se Jeho následování.  

Promluvte si dnes s naším Otcem o žití po příkladu Ježíše Krista, a o věčném plánu, který  pro vás má.

DEN 21. – KUPŘEDU 


Nacházíte se v zahradě Edenu 

Ze země byl vytvořen člověk, a byl mu vdechnut život. Dar sobě život znásobí, zatímco jeho  sobeckost ho zničí.  


Ukazatele 

  1. Vykonávejte noční examen.  
  2. Navštěvujte setkání svého bratrstva.  
  3. Zdržte se používání mobilního telefonu před ostatními. 
  4. Postěte se v pátek od masa (Kromě slavností).  
  5. Zavažte se k denním 20 minutám nerušené kontemplativní modlitby.

Více informací o všech těchto disciplínách naleznete v Průvodci Oázou reflexe. 


Modleme se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán požehnal hlubokou a trvalou formací ve Dni 91. 

Modleme se za milost svobody a formace všech Mužů Exodu, stejně tak, jako se oni modlí za  vás. 


Otče náš… 


Genesis 3,20-24 

Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa) , protože se stala matkou všech živých. Hospodin  Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: „Teď je  člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a  byl živ navěky.“ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž  byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se  plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. 


Reflexe 

Když Adam a Eva zhřešili, ihned utrpěli duchovní smrt, přetržení vztahu s Bohem, které  nemohli zahojit. Tato smrt vedla k jejich vyhnání ze zahrady, takže už nemohli jíst ze stromu  života. Ale proč do světa vstoupila také fyzická smrt a utrpení? Proč nemohli Adam s Evou, ačkoli nyní náchylní k hříchu, zůstat v zahradě, jíst ze stromu života, a žít navěky? Odpovězme  si tuto otázku tím, že budeme pozorovat svůj vlastní život. 

Zamyslete se nad svými nedostatky, a představte si, jakým mužem byste byli a jak byste se  chovali, kdybyste věděli, že před sebou máte poslední den života. … Teď si představte, jakým  mužem byste byli, kdybyste věděli, že nikdy nezemřete, a vždy byste si mohli dovolit přepych  toho, že byste mohli své způsoby zítra změnit. Smrt, ve vší své bolesti a smutku, jakmile byla  přijata Kristem, se také tajemně stala naším darem. To, že nevíme, kdy přijde, nás pobízí  k tomu, abychom změnili způsob svého života a vedli sebe i ostatní blíže ke Kristu.

Když bylo toto řečeno, překvapuje vás přítomnost nedostatků a hříchu ve vašem životě  po Exodu 90? Nebo vám více otevírá oči k tomu, abyste viděli svou potřebu dobré a efektivní  mužské formace? 

Devatenáct vrcholků vás lákalo svou velikostí během tří týdnů vašeho odpočinku v Oáze  reflexe. Podstatný plán vaší formace je zde, pokud jste připraveni jej přijmout. Tento plán  začíná Skaliskem smlouvy, druhým duchovním cvičením Dne 91 a prvním vrcholkem Odlehlé  oblasti Dne 91. 

Je před vámi připravená cesta, shromážděte bratry, naplánujte si počáteční datum Skaliska  smlouvy, tlačte svou formaci kupředu a pokračujte v následování Krista.