Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Pamatujme, že jsme ve svaté Boží přítomnosti. Ctěte svého otce a matku slovem i skutkem, když dnes hledáte Boží požehnání. V minutě ticha se modlete za Boží požehnání pro vás, vaši rodinu, bratrstvo a všechny muže Exodu.
Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje: kde je nenávist, ať přináším lásku, kde je urážka, ať přináším odpuštění, kde je nesvornost, ať přináším jednotu, kde je omyl, ať přináším pravdu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost. Pane, učiň, ať nechci být tolik utěšován, jako spíše utěšovat, být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. Neboť je toto: kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu je odpuštěno, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu. Amen.
Sláva muže pochází z úcty k jeho otci.
Čtení z knihy Sírachovcovy
Sír 3,1-16
Slyšte mne, děti, svého otce, a jednejte tak, abyste došly spásy. Hospodin určil, aby si děti vážily otce, a zajistil matčino právo nad syny. Kdo ctí otce, dočká se odpuštění svých hříchů, a kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětech a v den, kdy se modlí, bude vyslyšen. Kdo si váží otce, bude živ do vysokého věku. Kdo poslouchá Hospodina (otce), připraví odpočinek své matce, bude sloužit svým rodičům jako svým pánům. Cti svého otce skutkem i slovem, aby na tebe přišlo jeho požehnání. Otcovo požehnání upevňuje domy dětí, matčino prokletí je vyvrací ze základů. Nezískávej si vážnost na úkor cti svého otce, neboť zneuctění otce ti vážnost nepřinese. Člověk získává vážnost, když je ctěn jeho otec; je-li matka v nevážnosti, je to potupa dětí. Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří, nezarmucuj ho, dokud je živ. Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Milosrdenství k otci ti nebude zapomenuto, budeš mít záštitu proti hříchům. Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení; tvé hříchy se rozplynou jako jinovatka pod slunečním svitem. Kdo opouští otce, jako by se rouhal Bohu, kdo hněvá svou matku, bude proklet od Hospodina.
Reflexe
Sírachovec nám připomíná, že ctít rodiče není jen hezký návrh, ale Boží příkaz. To souzní se čtvrtým přikázáním a zdůrazňuje důležitost, kterou Bůh tomuto vztahu přikládá. Proč je to však pro náš duchovní život tak zásadní? Za prvé, náš vztah s rodiči je naším nejranějším a nejvíce formujícím lidským vztahem. Je to místo, kde se poprvé učíme lásce, autoritě, důvěře a odpuštění. To, jak se v tomto vztahu orientujeme, když dospíváme, hluboce ovlivňuje náš vztah k druhým lidem a nakonec i k samotnému Bohu. Tím, že se učíme ctít své rodiče, rozvíjíme duchovní schopnosti, které nám poslouží ve všech oblastech života.
Nejprve si uvědomme, že ctít neznamená vždy souhlasit. Můžeme respektovat roli rodičů v našem životě, aniž bychom schvalovali všechna jejich rozhodnutí nebo souhlasili se všemi jejich názory. Klíčovou součástí úcty k rodičům je často odpuštění. To neznamená omlouvat škodlivé chování, ale spíše se osvobodit od břemene zášti a umožnit Boží uzdravení v našem životě. Čest může v různých obdobích života vypadat různě. Pro mladé dospělé to může znamenat, že budou hledat radu u rodičů. Pro ty, kteří mají stárnoucí rodiče, může znamenat zajištění péče o ně. V případě zneužívání nebo toxických vztahů může úcta znamenat zachování zdravých hranic a zároveň respektování rodičovské role, i když s dotyčnými blízký vztah mít nemůžeme.
Tím, že ctíme své rodiče, se cvičíme v odstupu od vlastního ega, od potřeby mít vždy pravdu a od pokušení oplácet bolest bolestí ve stupňujícím se cyklu úpadku. Rozhodujeme se přizpůsobit Božím přikázáním, i když je to náročné, a důvěřujeme jeho moudrosti více než svému vlastnímu chápání. Stačí si připomenout, jak Ježíš přinesl slávu jménu svého Otce a nikdy ne svou vlastní a jak svého Otce ctil ve všem – plnil jeho vůli i v opuštěnosti. Spolu s naším Pánem Ježíšem Kristem jsme prvními a posledními syny Otce. Sírachovec uvádí paralelu mezi uctíváním našich pozemských otců a uctíváním našeho nebeského Otce. Když se učíme orientovat ve složitých vztazích s rodiči, získáváme také cenné lekce o našem vztahu s Bohem. Učíme se o milosti, odpuštění, úctě k autoritě a rovnováze mezi nezávislostí a podřízeností.
Toto spojení mezi pozemským a nebeským rodičovstvím je zvláště aktuální pro ty z nás, kteří jsme sami otci. Když ctíme své vlastní rodiče, dáváme svým dětem za vzor, co to znamená žít pod autoritou s milostí a úctou. Svým jednáním je učíme o jejich vztahu k nám a k Bohu. Sírachovcova slova o péči o stárnoucí rodiče jsou v naší rychle stárnoucí, ale mládím posedlé kultuře obzvlášť aktuální. Připomíná nám, že podporovat své rodiče ve stáří není jen povinnost, ale způsob, jak jim splatit dluh za péči, které se nám dostalo v mládí. Tento cyklický pohled na rodinný život nás vybízí, abychom mysleli dál než jen na své okamžité potřeby a zvážili své místo v širším rodinném příběhu.
Jako muži, kteří se snaží žít v neobyčejné svobodě, přetvořme své chápání úcty k rodičům. Nechápejme ji jako omezení a břemeno, ale jako cestu ke skutečné svobodě – svobodě od hořkosti, svobodě obětavě milovat a svobodě zakoušet plnost Božího požehnání v našem životě. Hledejte konkrétní způsoby, jak tento týden uctít své rodiče, ať už telefonátem, návštěvou, skutkem služby nebo modlitbou za otce a matky – živé i zemřelé. Pokud s tímto příkazem zápasíme, předložte ho Bohu v modlitbě. Prosme ho o sílu a lásku, abychom své rodiče uctívali, i když je to těžké.
Pamatujte, bratři, že když ctíme své rodiče, neplníme jen příkaz. Podílíme se na božském principu, který utváří náš charakter, žehná našemu životu a přibližuje nás k srdci našeho nebeského Otce. Když tuto výzvu přijmeme, zjistíme, že rosteme ve zralosti, moudrosti a schopnosti milovat tak, jak nás miluje Bůh.
Sláva muže pochází z úcty k jeho otci.
Modleme se.
Milující Otče, dej nám, prosíme, srdce plné úcty a lásky k těm, kdo nám dali život a výchovu. Kéž tvou milostí zbožnost k našim rodičům odčiní naše hříchy a uloží poklad v nebi. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který Marii a Josefa uctil ve svém pozemském životě a který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého, Bože, na věky věků. Amen.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.