Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Pamatujme, že jsme ve svaté Boží přítomnosti. Obraťte se k Pánovu milosrdenství a zbavte se dnes hněvu. V minutě ticha se modlete za Boží požehnání pro vás, vaši rodinu, bratrstvo a všechny muže Exodu.
Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje: kde je nenávist, ať přináším lásku, kde je urážka, ať přináším odpuštění, kde je nesvornost, ať přináším jednotu, kde je omyl, ať přináším pravdu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost. Pane, učiň, ať nechci být tolik utěšován, jako spíše utěšovat, být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. Neboť je toto: kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu je odpuštěno, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu. Amen.
Pamatuj na konec svého života a buď věrný přikázáním.
Čtení z knihy Sírachovcovy
Sír 27,30-28,11
Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává.
Kdo se mstí, okusí pomstu od Hospodina, on pečlivě sečítá jeho hříchy. Odpusť svému bližnímu, pokud ti ukřivdil; až ty budeš jednou prosit, budou i tobě hříchy odpuštěny. Když se člověk na člověka hněvá, může hledat uzdravení u Hospodina? Když s člověkem sobě rovným nemá slitování, může se modlit za odpuštění svých hříchů? Když chová zášť, ač sám je jen smrtelník, kdo smíří jeho hříchy? Pamatuj na poslední věci a zanech nenávisti, mysli na svůj konec ve smrti a dbej na přikázání. Pamatuj na přikázání a nechovej zášť vůči bližnímu, mysli na smlouvu Nejvyššího a přehlédni neúmyslná provinění. Zdržuj se sváru, budeš mít méně hříchů; prchlivost rozněcuje svár. Hříšný člověk znepřátelí mezi sebou přátele a vnáší pomluvy mezi pokojné. Oheň vzplane podle toho, jaké je dříví, a svár vzplane podle toho, jak je tuhý. Čím je člověk mocnější, tím je prchlivější, čím je bohatší, tím spíše propuká v hněv. Ukvapená hádka roznítí oheň, náhlý svár vede ke krveprolití.
Reflexe
Dnes se zaměříme na smrtelný hřích hněvu a na touhu po pomstě. Udržování těchto emocí nás může pohltit a vést ke koloběhu odplaty, která škodí nám i našim domnělým nepřátelům a nevinným přihlížejícím. Přemítání o velkých či malých křivdách živí v naší duši rakovinu, která přerůstá v nenávist.
Kristova výzva k lásce k nepřátelům směřuje přímo k jádru potřeby přerušit tyto příliš lidské reakce a odpoutat se od přetrvávajících a nakažlivých emocí. Proti hříchu hněvu nabádá Sírachovec k daru odpuštění a představuje jej nejen jako vznešený ideál, ale jako praktickou nutnost pro naše vlastní blaho. Ukazuje přímou souvislost mezi naší ochotou odpustit druhým a Boží ochotou odpustit nám. To je ozvěnou Ježíšova učení v modlitbě Páně, které nám připomíná, že odpuštění není pro ty, kdo se snaží následovat Boží cestu, jen jedna z možností.
Sírachovcova otázka: “Když se člověk na člověka hněvá, může hledat uzdravení u Hospodina?” jde přímo ke zdroji našeho duchovního pokrytectví. Nutí nás konfrontovat rozpor mezi naší touhou po Božím milosrdenství a naší neochotou projevovat milosrdenství druhým. Jsme vyzváni, abychom se hluboce zamysleli nad svým vlastním srdcem, upřímně si uvědomili, jaké máme problémy s odpuštěním, a hledali Boží pomoc při jejich překonávání. Jako křesťané se musíme zbavit zášti a nelibosti – zejména těch, které považujeme za oprávněné. Víme, že jakmile se těchto bolestí zbavíme, získáme svobodu od vězení hořkosti a vyčerpávající tíhy dlouhodobého udržování hněvu. Získáme také kontrolu nad svými reakcemi vůči rodině, které jsou tak často ovlivněny skrytým a potlačovaným hněvem.
Abychom mohli tyto pravdy začlenit do svého každodenního života, měli bychom:
- Usilovat o sebepoznání: Pravidelně zkoumejte své srdce, zda se v něm neobjevují známky hněvu, zášti nebo touhy po pomstě. Pojmenujte tyto věci a přineste je Bohu v modlitbě a ve zpovědnici.
- Pěstovat empatii: Když vám někdo ublíží, snažte se pochopit jeho motivaci, nastavte druhou tvář a reagujte dobročinně.
- Začít s málem: Pokud se vám nedaří odpustit velké provinění, začněte s odpuštěním v menších každodenních nepříjemnostech.
- Modlit se za ty, kdo nám ublížili: To vnáší Ducha svatého do problematických vztahů a zabraňuje zatvrzelosti srdce.
- Pamatovat na Boží odpuštění: Pravidelně přemýšlejte o hloubce Božího odpuštění vůči vám jako motivaci k odpuštění druhým. Pokud se ve svém srdci nedokážete přimět k tomu, abyste někomu odpustili, požádejte o to, aby Boží odpuštění proudilo od vás k němu.
Sírachovcovo varování na pamatování na smlouvu Nejvyššího nám připomíná, že naše povolání k odpuštění je zakořeněno v našem vztahu s Bohem. Pamatujte, bratři, že odpuštění není jednorázová událost, ale trvalý proces. Odpuštění neznamená zapomenout nebo omluvit škodlivé chování, ale zbavit se svého falešného práva na odplatu a rozhodnout se pohlížet na pachatele očima Božího milosrdenství. Tento proces často vyžaduje čas, modlitbu a někdy i odbornou pomoc, zejména v případě hlubokých zranění nebo traumat.
Buďme muži, kteří se vyznačují odpuštěním. Náš svět je plný rozdělení, zášti, pomluv, násilí a odplaty; ať jsou naše životy svědectvím o proměňující síle odpuštění. Když tak učiníme, zažijeme nejen větší pokoj a svobodu ve vlastním životě, ale staneme se také mocnými činiteli uzdravení a smíření v našich vztazích, společenstvích i mimo ně.
Pamatuj na konec svého života a buď věrný přikázáním.
Modleme se.
Milosrdný Otče, božský vzore odpuštění, který odpouštíš naše hříchy, když prokazujeme milosrdenství druhým, a vyzýváš nás, abychom pamatovali na smlouvu o míru, kterou jsi uzavřel; dej nám, prosíme tě, srdce zbavené pomsty a hněvu, abychom mohli odpustit svým bližním křivdy, kterých se dopustili. Když jsme v pokušení chovat zášť nebo se mstít, připomeň nám své velké milosrdenství vůči nám, abychom stejnou milost poskytli těm, kdo nás uráží, a tak nalezli uzdravení pro své vlastní duše. Když prožíváme konflikty tohoto světa, dej, abychom měli stále na paměti, jakou ničivou sílu má hněv, a dej nám moudrost, abychom dokázali uhasit oheň sváru a byli nástroji Tvého pokoje. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, Tvého Syna, který odpustil i těm, kdo ho ukřižovali. Amen.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.