Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Pamatujme, že jsme ve svaté Boží přítomnosti. Poproste Boha, aby dnes střežil vaše srdce a jazyk. V minutě ticha se modlete za Boží požehnání pro vás, vaši rodinu, bratrstvo a všechny muže Exodu.
Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje: kde je nenávist, ať přináším lásku, kde je urážka, ať přináším odpuštění, kde je nesvornost, ať přináším jednotu, kde je omyl, ať přináším pravdu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost. Pane, učiň, ať nechci být tolik utěšován, jako spíše utěšovat, být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. Neboť je toto: kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu je odpuštěno, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu. Amen.
Nezvykejte si na vulgarity.
Čtení z knihy Sírachovcovy
Sír 23,7-15
Děti, slyšte poučení o kázni úst; kdo je bude zachovávat, nikdy nebude polapen. Hříšník bývá postižen kvůli svým řečem, nactiutrhač i nadutec kvůli nim přicházejí k úrazu. Nezvykej svá ústa, aby přísahala, vyslovovat jméno Svatého ať se ti nestane návykem. Jako otrok, který je při výslechu bez ustání bičován, neujde podlitinám, tak i ten, kdo přísahá a stále se dovolává Boha, nebude od hříchu očištěn. Člověk, který často přísahá, dopouští se mnoha nepravostí a důtky se z jeho domu nevytratí. Když se proviní, hřích na něm ulpí, nedbá-li toho, zhřeší dvojnásob; přísahá-li křivě, nebude ospravedlněn, a jeho dům se naplní pohromami. Jsou řeči, které zasluhují smrt, kéž se nevyskytují mezi potomstvem Jákobovým! Ať je toto všechno od zbožných vzdáleno, jinak se budou válet v hříších. Nezvykej svá ústa na sprostou nevychovanost, neboť používá hříšných slov. Pamatuj na svého otce i matku, když zasedáš mezi velmoži, aby ses před nimi nezapomněl a nezvykl si jednat pošetile. Pak by sis raději přál, aby ses nikdy nenarodil, a proklínal bys den svého zrození. Člověk, který si zvykl na potupné řeči, bude v nich pokračovat po všechny své dny.
Reflexe
Sírachovcova moudrost o síle řeči a závažnosti přísah je pro člověka, který se snaží žít skutečně svobodný život, klíčová. Aby ilustroval nebezpečí neukázněné řeči, přirovnává člověka lehkovážně nedbajícího na svou mluvu k otrokovi potlučenému bitím. Všimněte si, že neopatrným mluvením ze sebe děláme otroky a že rány si způsobujeme sami! Vidíme, že bezohledná slova mají skutečné, hmatatelné následky – mohou zranit druhé, poškodit naše vztahy a ublížit naší vlastní duši.
Držet jazyk za zuby je forma odstupu. Když se odpoutáme od okamžitých pohnutek mluvit bezmyšlenkovitě nebo reagovat ukvapeně, vytvoříme si prostor pro moudrost a rozlišování. To nám umožňuje zastavit se a zvážit, zda to, co se chystáme říci, je pravdivé, potřebné a laskavé.
Můžeme se zamyslet nad tím, jak naše slova mohou působit na druhé a zda jsou hodna našeho povolání synů Otce, kteří odrážejí jeho pravdu a lásku. Pěstování tohoto svatého odstupu v naší řeči nás osvobozuje od tyranie impulzivních reakcí a otevírá nám cestu k promyšlenější a laskavější komunikaci. A čím více budou naše slova odrážet slova Krista, životodárného Slova, tím více milosti, významu a moci budou mít.
Sírachovec se dále zabývá závažnou otázkou přísah a užívání Božího jména, varuje před zvykem přísahat a ukazuje, jak to může vést k hříchu a trestu. Toto učení souzní s Ježíšovými slovy v Kázání na hoře, kde svým následovníkům nařizuje, aby jejich “ano” znamenalo “ano” a jejich “ne” znamenalo “ne”, aniž by bylo třeba přísahat. Abychom si osvojili Sírachovcovu moudrost v každodenním životě, nejsme příliš staří na to, abychom si procvičili počítání do deseti, než promluvíme, a abychom se zastavili a pečlivě zvážili svá slova – zejména v emotivních nebo vyhrocených situacích. Měli bychom se zavázat, že budeme ve všech situacích mluvit pravdivě, a měli bychom si uvědomovat, jak používáme Boží jméno, a vyhradit si ho pro modlitbu, uctívání a uctivé rozhovory o víře. Budeme-li důsledně mluvit pravdivě, můžeme si vybudovat pověst čestného člověka, která bude mluvit hlasitěji než jakákoli přísaha.
Při hledání kontemplativního ducha bychom měli k používání jazyka přistupovat s promyšlenou reflexí. Pravidelně můžeme zkoumat své návyky mluvy jako součást večerní modlitby. Můžeme se zamyslet nad tím, jak jsme během dne používali svá slova, identifikovat okamžiky, kdy jsme mluvili bez přemýšlení, a zvážit, zda naše slova druhé pozvedala, nebo ponižovala. A můžeme být ve své řeči zodpovědní tím, že požádáme důvěryhodného přítele nebo člena rodiny, aby nám pomohl odhalit a napravit škodlivé návyky v naší mluvě. Sírachovcovo učení o přísahách také hovoří o důležitosti závazku a jeho dodržování.
Jsme povoláni k tomu, abychom byli muži svého slova, mysleli a jednali s velkým srdcem. Když se zavážeme k něčemu, dodržujeme to nejen z povinnosti, ale i z touhy žít podle nejvyšších standardů poctivosti a velkorysosti. V praxi to může znamenat, že si dobře rozmyslíme, než něco slíbíme nebo se zavážeme, dodržíme to, co jsme slíbili, i když je to nepříjemné, pravidelně říkáme druhým slova povzbuzení a ubezpečení, rychle se omluvíme, když naše slova způsobila újmu, a aktivně nasloucháme druhým a v rozhovorech jim věnujeme plnou pozornost.
Když si tyto návyky vypěstujeme, zjistíme, že rosteme v moudrosti, posilujeme své vztahy a stáváme se účinnějšími svědky proměňující moci Boží pravdy v našich životech. Buďme muži, jejichž ano znamená ano a jejichž ne znamená ne, a používejme svá slova k budování, povzbuzování a mluvení pravdy v lásce.
Nezvykejte si na vulgarity.
Modleme se.
Pane, božské Slovo a zdroji veškeré pravdy, který nás učíš síle a důsledkům naší řeči a vyzýváš nás, abychom ctili tvé svaté jméno, dej nám, prosíme, moudrost, abychom si střežili jazyk, abychom se nedostali do osidel neopatrných slov. Chraň nás před zvykem zbytečně přísahat a klít, abychom na sebe nepřivolali neštěstí a nezneuctili tvé Jméno. Chraň nás před oplzlými vulgaritami a urážlivými řečmi, které špiní duši a odvádějí nás od zbožnosti. Kéž je naše konverzace okořeněna milostí a přináší čest tobě a pozvedá naše bližní. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, jehož každé slovo přináší život a jehož jméno je nade všechna jména. Amen.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.