Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Pamatujme, že jsme ve svaté Boží přítomnosti. Uvědomte si dnes svou důstojnost a odpovědnost, kterou vám Bůh dal jako nositeli jeho obrazu. V minutě ticha se modlete za Boží požehnání pro vás, vaši rodinu, bratrstvo a všechny muže Exodu.
Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje: kde je nenávist, ať přináším lásku, kde je urážka, ať přináším odpuštění, kde je nesvornost, ať přináším jednotu, kde je omyl, ať přináším pravdu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost. Pane, učiň, ať nechci být tolik utěšován, jako spíše utěšovat, být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. Neboť je toto: kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu je odpuštěno, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu. Amen.
Střezte se vší nespravedlnosti, když setrváváte v Boží smlouvě.
Čtení z knihy Sírachovcovy
Sír 17,1-14
Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací. Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi. Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem. Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak, aby panoval i nad šelmami a ptactvem. Obdrželi od Hospodina do užívání pět činností; jako šestou jim daroval schopnost rozlišovat a jako sedmou slovo vykládající jeho činnosti. Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení. Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé. Svým okem bdí nad jejich srdci, aby jim předvedl velikost svých tvůrčích činů. dal jim, aby se navěky chlubili jeho divy. Budou tak opěvovat jeho svaté jméno a vyprávět o velikosti jeho díla. Navíc jim dal vědění a Zákon jako životodárné dědictví. Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a oznámil jim svá ustanovení. Na vlastní oči spatřili velikost jeho slávy a jejich uši uslyšely jeho slavný hlas. Řekl jim: „Střezte se každého bezpráví,“ a každému z nich přikázal, jak jednat s bližním.
Reflexe
Sírachovcova hluboká meditace o přirozenosti člověka nám nabízí zrcadlo, v němž můžeme spatřit své pravé já – bytosti nesmírně důstojné, stvořené k Božímu obrazu, avšak omezené a stále závislé na svém Stvořiteli.
Sírachovec nám na začátku připomíná náš původ – jsme zformováni ze země, ale vdechl nám život Boží Duch. Tato dvojí povaha lidství – pozemské, a přesto s Božím dotykem – vypovídá jak o naší pokoře, tak o naší slávě. Připomíná nám, že nejsme cele soběstačné, autonomní bytosti, ale výtvory milujícího Boha. Tato pravda nás vybízí k postoji vděčnosti a závislosti a k poznání, že sama naše existence je darem.
Sírachovec nás však nezobrazuje jako pouhý prach. Dále popisuje neuvěřitelnou důstojnost, kterou Bůh obdařil lidstvo. Je nám dána moc nad stvořením, síla, a co je nejpozoruhodnější, jsme stvořeni k Božímu obrazu. Tento koncept Imago Dei je klíčový pro pochopení naší hodnoty a účelu. Jsme milovaní synové, kteří nesou obraz našeho Otce. Toto synovství nás vyzývá, abychom svůj život orientovali na Krista, dokonalého Syna, a sladili svou vůli s Otcovým záměrem stvoření.
Toto chápání naší přirozené důstojnosti by mělo zásadně ovlivnit náš pohled na sebe sama i na druhé. Vyzývá nás, abychom se ke každému člověku, se kterým se setkáme, chovali s respektem a úctou a uvědomovali si, že i on je Božím obrazem. Vyzývá nás také, abychom této naší vlastní důstojnosti dostáli, abychom se rozhodovali a pěstovali návyky, které důstojně odrážejí naše synovství.
Sírachovec popisuje, jak Bůh vybavil lidstvo pozoruhodnými schopnostmi – rozlišovacími schopnostmi, jazykem, smysly, představivostí a porozuměním. Tyto dary neslouží pouze k našemu prospěchu nebo potěšení, ale jsou to nástroje, s jejichž pomocí jsme povoláni vládnout stvoření a oslavovat Boha. Byla nám dána autorita a schopnosti, které nemáme využívat k despotické vládě nad stvořením nebo výhradně k vlastnímu prospěchu, ale k tomu, abychom o něj pečovali jako Boží zástupci.
Úryvek také hovoří o tom, že Bůh vkládá do lidských srdcí bázeň před sebou samým. Taková bázeň je ve skutečnosti uctivou bázní, která uznává Boží velikost a naši závislost na něm. A je to dar, díky kterému máme v mysli orientaci na Krista žijícího pro Otce. Je to také ochrana před pýchou, která by jinak mohla přijít s mocí a schopnostmi, jež jsme dostali.
Sírachovec se pak věnuje Božímu zjevení a popisuje, jak Bůh ukázal lidstvu dobro a zlo, jak nám dal svá přikázání a poznání své slávy. Toto Boží poučení je také darem, prostředkem, díky němuž se můžeme orientovat ve složitém životě a přizpůsobit se Božím záměrům. Pro lidi s neobyčejnou svobodou je to zásadní vlastnost. Skutečná svoboda znamená sladit se s božskou moudrostí, která nám umožňuje stát se plně tím, kým máme být.
Důraz na Boží věčnou smlouvu nám připomíná, že nejsme jen izolovaní jednotlivci, ale součástí širšího příběhu Božího vztahu s lidstvem. Tato perspektiva nám může pomoci vidět naše životy a rozhodnutí v širším kontextu a povzbudit nás k tomu, abychom zvážili, jak naše činy přispívají k tomuto trvalému smluvnímu vztahu.
Jak můžeme tyto pravdy uplatnit v každodenním životě? Začíná to tím, že si vypěstujeme hluboký smysl pro vlastní důstojnost a hodnotu jako nositelé Božího obrazu. To by nemělo mít nic společného s egem, ale spíše s tím, že jsme nositeli neuvěřitelného potenciálu a moci skrze Boží život v nás.
Zároveň musíme tento smysl pro důstojnost udržovat v napětí s pokorou a pamatovat na naši stvořenou přirozenost a závislost na Bohu. Tato rovnováha nám může pomoci přistupovat k životu s důvěrou zmírněnou vděčností, s ctižádostí zmírněnou úctou.
Poznání našich Bohem daných schopností rozlišovat a chápat by nás mělo podněcovat k neustálému růstu a učení. Ke každému dni můžeme přistupovat jako k příležitosti k prohloubení našeho porozumění Bohu, sobě samým a světu kolem nás.
Nakonec jsme vyzváni, abychom Boží zjevení a přikázání nepřijímali jako omezující pravidla, ale jako vodítka, která nás vedou ke skutečné svobodě a naplnění. To může znamenat věnovat se studiu Písma za účelem proměny – snažit se hlouběji porozumět Božím cestám a zachovávat víru v jeho věčnou smlouvu.
Bratři, přijměme neuvěřitelnou důstojnost, s níž nás Bůh stvořil. Žijme jako lidé, kteří chápou svou hodnotu nikoli na základě světských měřítek úspěchu, ale na základě svého postavení jako nositelů Božího obrazu. Zároveň pěstujme pokoru, která pramení z poznání naší závislosti na Bohu. Když tak budeme činit, zjistíme, že rosteme do plnosti toho, kým nás Bůh stvořil – cílevědomé a čestné muže, kteří působí jako světlo pro svět.
Střezte se vší nespravedlnosti, když setrváváte v Boží smlouvě.
Modleme se.
Všemohoucí Stvořiteli, Pane všeho života, chválíme tě za rozmanité dary, kterými jsi nás obdařil. Dej nám, prosíme, moudrost, abychom těchto darů správně užívali, abychom se vždy vyvarovali nepravostí a žili v souladu s bližními. Kéž máme stále na paměti věčnou smlouvu, kterou jsi s námi uzavřel. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který plně zjevil tvůj obraz a ustanovil novou a věčnou smlouvu a který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého, Bože, na věky věků. Amen.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.